JAK SLUNÍČKO MALOVALO DUHU

14. května 2009 v 17:57 |  Pro děti


Jednoho dne se také Sluníčko vyhouplo po svém odpočinutí na modrou oblohu a začalo se
dívat na právě se probouzející přírodu a Zem. Chtělo svými paprsky pohladit zvířátka,
květiny i lidi a volat je pomalu ke společnému tvoření.
Ale najednou: Co to ? Jako by se nikomu nechtělo vstávat, jako by se nikomu nechtělo přivítat radostně právě přicházející den.

Nikde radostný popěvek, radostné poskočení, radostný úsměv.
A Sluníčko si pomyslelo: " Není vždy radosti a veselí v bytí bytostí. Někdy i bolest , smutek
zavítá k někomu z lidí, zvířátek i rostlin."
A tak se rozhodlo, že to tak nenechá a samo se pustí do práce a pomoci ostatním. Vždyť na každou bolístku i smutek platí nějaká pomoc, aby se dušička rozjasnila. Někdy stačí tak málo,
třeba jen pohlazení, nebo úsměv, nebo radostné pobídnutí.
Jak ale rozjasnit barvy v přírodě, jak rozjasnit oblohu ,aby se smutný mrak rozplynul?
Sluníčko přemýšlelo a pak na to přišlo! Namaluji radost, namaluji Světlo, namaluji a rozjasním tak vzduch nad Zemí i přírodou a tak rozjasním bytí ostatních.
A tak začalo s malováním. Každý svůj paprsek namočilo do světlé, teplé barvy a začalo si s písní na rtech hrát s barvami.S veselou tváří, radostí a zpěvem malovalo a malovalo.
Tam rozjasnilo lístek u kytičky, tam domalovalo plody na stromech a keřích. Radostně si pohrávalo se zvířátky a barvilo jejich peříčka nebo jemnou srst.
U potůčků a rybníčků paprskem rozjasnilo a pročistilo vodu a na tvářích lidí namalovalo červená líčka a proteplilo a projasnilo srdíčka.
A tak se pomalu v jeho radostném a usilovném tvoření začalo vše probouzet ze smutku a měnilo se v radost, klid, úsměv, spokojenost a dobro. A ani ti nejtvrdší spáči , mračiví a smutní jedinci nezůstali dlouho ve svém smutku a sami se začali zapojovat do radostného tvoření.
Sluníčko mělo radost, že všichni kolem pomalu začali Zem i přírodu svým rozhodnutím
opět měnit v krásnou rajskou zahradu. Opět začal znět ptačí zpěv a zurčení potůčků.
Opět se stromy i květiny kolébaly v tichém vánku a opět ukazovaly svou krásu pro radost zase Sluníčku. Zvířátka se vyhřívala, vesele skotačila a zpěv dětí na paloučku a jejich rozjasněné tvářičky byly odměnou Sluníčku, že se samo rozhodlo už časně zrána rozveselit svět.
Každý den je na Zemi krásný, každý den je na Zemi vyjímečný a jedinečný.
Každý den by měl být naplněn radostí, láskou, dobrem a Světlem. Pak je na Zemi dobře všem.
A tak Sluníčko svými nejdelšími paprsky namalovalo nad celou Zemí nádhernou, čistou a jasnou duhu, která po celý den svítila všem a nad všemi na jasné a nekonečné obloze.
Zkuste i vy každý den namalovat kolem sebe i na oblohu jasnou, svítící duhu a tato duha spojená s jinou duhou tak postupně rozjasní nekonečné Světlo v celém Vesmíru.

" Sluníčko duhu z lásky maluje,
ať celá Země se pod ní raduje.
Ať lesy šumí, ptáček zpívá,
ať každá živá bytost
v radosti se ke Světlu dívá. "

Ivana-Marie/2004


Použítí textů, afirmací, meditací je na vlastní zodpovědnost, šíření vámi vybraného textu prosíme v původní podobě s uvedením odkazu na naše stránky www.duhovenebe.blog.cz . Děkujeme.
 


Aktuální články

Reklama