PRAMEN SKROMNOSTI

26. dubna 2010 v 20:32 |  Moudrost dávných věků


Tak málo člověku dříve stačilo k životu, tak skromně a láskyplně žil, po ničem netoužil, nic nežádal. Šel životem stále vpřed a vážil si a plně prožíval každičký okamžik.
Děkoval za každý nový okamžik, který mu život připravil. Děkoval a obdivoval přírodu a Vesmír, co vše mu dokázali připravit a přinést do života. Ve všem viděl zázraky a byly to přitom obyčejné věci.
Děkoval za pramínek čisté vody, obdivoval rostliny, které svou krásou rozjasnily a potěšily jeho duši a srdce. Děkoval za rostliny, které mohl použít jako stravu.A vše s prosbou a jen pro svoji potřebu přírodě odebíral.
Přitom věděl, že vše .čeho se mu dostává, zase musí zpět přírodě vrátit. Proto chránil vše co roste, pomáhal přírodě, kde cítil, že pomoc potřebuje.
A ta se mu opět odvděčila. Mohl s klidem a radostí sledovat život různých tvorů na Zemi a žil s nimi v jednotě. Obdivoval jejich samostatnost , vůli přežít , trpělivost v čekání na to co jim Matka Země vydá,aby přežili a dál se množili.
Byl šťastný s tak málo věcí a přitom plně nalpňován pocity klidu, lásky, radosti, vděčnosti.
Se skromností v srdci přijímal nové obmněny v přírodě, sledoval jak sám Stvořitel vede Život přírody a Vesmíru. Jak postupně vše do sebe zapadá bez jakéhokoliv spěchu, jakéhokoliv tlaku, jakékoliv potřeby ze stran člověka.
Měl vše ,co k životu potřeboval, a plně si to uvědomoval.
Stačilo mu být šťastný , radostný a láskyplný k celému žití na Zemi.
Pokud po něčem zatoužil , v koutku duše se sám před sebou styděl, neboť věřil že má to nejlepší, co může dostat od přírody a Vesmíru.
Měl dostatek času si plně uvědomovat jak málo stačí k šťastnému životu. Jak důležité je však ne jenom dostávat , ale také dávat.
Tak jako on dostával, snažil se také sám ze sebe dávat. Nabízet přírodě svoji pomoc.,ochraňovat ji a tam kde bylo třeba pomoci nabídnout i pomoc svoji.
Tak přistupoval i ke svým bližním.Cítil, jak málo stačí dát druhému. Jak stačí vykonat zcela malý skutek pro druhého a jak velká pomoc to může být.
Nic sám od druhého neočekával, skromně nabízel pouze sám sebe k pomoci. Znal od přírody ,jak se dokáže odměnit. Věřil v její Zákonitosti a vedení, věřil v lásku, dobro a pomoc.
Někdy i malé věci, dokáží být velkými skutky. Stačí láskyplný pohled, láskyplný dotek, slůvko porozumění ,někdy jen soucitný pohled do očí a tiché splynutí s duší druhého,někdy jen pohlazení, někdy jen stálá přítomnost blízkého a dějí se zázraky pomoci.
Se skromností v srdci šel takto člověk plně spjat s přírodou a Vesmírem svým životem dál.
Plně věřil., že vše co potřebuje je mu nablízku, jen s prosbou a skromností v srdci a duši, svým tvořivým přístupem adobrými skutky je snadné po tom sáhnout a všeho se mu dostane.

ALE NEZAPOMÍNAL, ŽE VŠE,ČEHO SE MU DOSTÁVÁ JE TŘEBA STÁLE
S PODĚKOVÁNÍM VRACET A ZŮSTAT SKROMNÝM I NADÁLE.
JEN TAK JSOU ZÁKONITOSTI PAK ZACHOVÁNY A ČLOVĚK MŮŽE ŽÍT V JEDNOTĚ
A HARMONII S PŘÍRODOU A VESMÍREM.

I.B./2008


Použítí textů, afirmací, meditací je na vlastní zodpovědnost, šíření vámi vybraného textu prosíme v původní podobě s uvedením odkazu na naše stránky www.duhovenebe.blog.cz . Děkujeme

 


Aktuální články

Reklama