NOVÉ ZAČÁTKY, HARMONICKÝ ŽIVOT

5. června 2012 v 11:03 |  Duchovní probuzení





ŽIVOT je Šance - využij ji
ŽIVOT je Krása - obdivuj ji
ŽIVOT je Blaženost - užívej ji
ŽIVOT je Sen - uskutečni ho
ŽIVOT je Výzva - přijmi ji
ŽIVOT je Povinnost - naplň ji
ŽIVOT je Hra - hrej ji
ŽIVOT je Bohatství - ochraňuj ho
ŽIVOT je Láska - potěš se s ní
ŽIVOT je Záhada - pronikni ji
ŽIVOT je Slib - splň ho
ŽIVOT je Smutek - překonej ho
ŽIVOT je Hymna - zpívej ji
ŽIVOT je Boj - přijmi ho
ŽIVOT je Štěstí - zasluž si ho
ŽIVOT JE ŽIVOT - ŽIJ HO

Matka Tereza


Každý den je pro nás novým začátkem, každý den je pro nás novu výzvou, novou příležitostí, každý den přinese jiné prožitky, jiná setkání. Je jen na Vás samých jak své dny prožijete. Je však podstatné, že život je velký dar a je pro nás velkou školou zkušeností.Vše ve svém životě máte jen ve svých rukou, je to náš život, naše prožitky, naše zkušenosti, které jsme si sami připravili. Proč se však mnohdy ztrácíme ve vlastním životě, proč hledáme řešení svých zkušeností jinde než v sobě, proč viníme mnohdy jiné, než abychom začali VŽDY NEJPRVE U SEBE OTÁZKOU " PROČ SE MI TO A NEBO ONO DĚJE?"Přišli jsme sem z nějakého důvodu, buď jsme si sami vybrali nebo nám bylo určeno podle karmického zákona přijít na planetu Zemi. Jsme na pravém místě mezi pravými lidmi, v těch pravých zkušenostech, aby se naše duše probudila, mnohé pochopila a vrátila se sama k sobě, ke znalostem a pravým hodnotám, které má hluboko v sobě uloženy, aby je znovu otevřela a začala podle nich žít a přijímat vše s láskou a úctou k životu samotnému.
Každý den našeho života nám přináší nové zkušenosti, každý den je jiný. Vše co prožíváme má svůj význam pro náš vývoj, pro zkvalitňování vztahů nejen k sobě, ale i lidem kolem sebe a situacím, které život přináší. Jsme tady z nějakého vyššího důvodu, jsme tady abychom něco pochopili, abychom prožívali, abychom našli sami sebe a pochopili význam našeho bytí tady. K tomu je však potřeba žít svůj život naplno, využívat a přijímat zkušenosti i příležitosti, být tvořivými a aktivními. I když mnohdy není v našem životě veselo, neboť přináší i zkušenosti bolavé, skutečnosti, které nám ubírají sílu, berou víru a naději, ztrácíme pocity jistoty a bezpečí, jak správně žít, jak neupadat po pocitů beznaděje, nesíly, pocity smutku, bolesti.
Základem je žít radostně , ukotveni ve svém středu, ve své podstatě a tak můžem vytvořit harmonický a klidný život. Vytvořit harmonické prostředí a podmínky pro život svůj i ostatních..Nejvíce práce je ale stále na nás samotných, bez práce na sobě to nejde. Je to cesta neustáleho sebeuvědomování, učení se naslouchat, pozorovat, vnímat, hledat dopovědi na vše u sebe. Rychlými úsudky, velkými emocemi, posuzováním jiných a odsuzováním házením zodpovědnosti za smutky na jiné se nikam nedostaneme a hlas své duše neuslyšíme. Sami sobě tak cestu k novým začátkům a harmonickému životu odsunujeme. Abychom mohli v čistém harmonickém souznění se sebou a bližními prožívat své životy, musíme nejdříve my sami vynaložit to nejvyšší úsilí ve svém myšlení, chování i konání. Ano, je mnoho z nás, kteří se snažíme žít čistě, slušně poctivě a láskyplně. Avšak nikdo z nás nejsme dokonalými , stále se učíme..Je potřeba neustále nepolevovat ve svém úsilí a opravdově mít čistý záměr, v tom že potřebuji žít jinak. Čistý záměr, čisté úmysly, radostné žití pak přináší obrovskou spokojenost a klid a mír na duši, který je velkou a důležitou hranicí a základem k pozitivním změnám! Úsilí a vytrvalost, pokora, ale zdravá, snaha stále jít vpřed a stále se zlepšovat je pro nás tou nejlepší cestou k vpřed, ale vlastně hlouběji k sobě!Tímto úsilím se můžeme posouvat po malých krůčcích stále kupředu. Jistě máme všichni prožito, že v těch nejnáročnějších situacích jsme ne vždy zvládli své emoce a udrželi své myšlenky čisté. Neznamená to, že se máme tím trápit, ale že se máme příště více snažit ve své bdělosti zachytit včas jemný náznak naší ne plně harmonické reakce, abychom dokázali procházet i těmi nejnáročnějšími situacemi s klidnou moudrostí svého ducha. Vím, že je to velmi náročné a není to vždy samozřejmé. Proto je velmi dobré zkusit si vědomě prožít jeden den plného soustředění, bdělosti ducha i pro takové, kteří se snaží v harmonii a lásce žít stále. Být vědomý každé minuty svého dne těch pravých hodnot ,zastavit sám sebe byt už v myšlence,která mě svádí z této pravé cesty, zastavit sám sebe ve slovech, která by mohla druhému ublížit! Nejlepším činem je tedy radost a přiblížení se tomu, že je mnoho z nás, kteří toužíme po harmonii, lásce, čistotě.
Vždyt stejnorodé přitahuje stejnorodé! Ano, všichni velmi toužíme po takovém životě, ale stále ještě čekáme, že toto úsilí budou vynakládat ti druzí.. Snažme se vidět u druhých jejich krásné a dobré vlastnosti, snažme se podporovat jejich úsilí k dobru. Měli bychom usilovat o co nejčistší myšlenky a činy, měli bychom se vždy snažit s největším úsilím naplňovat všechny lidské hodnoty, které jsme schopni uchopit a pochopit. To vše má smysl. To vše stojí za tu námahu a úsilí. Přemýšlejme vždy o všem, co k nám přichází, s čistým a otevřeným srdcem. A pamatujme, že pokud se nás něco dotkne, nebývá vina na té druhé straně, ale v nás. Takže přejme si sobě navzájem ty nejčistší a nejláskyplnější myšlenky a dávejme sebe druhým lidem, ve své laskavosti, se kterou se budeme snažit vždy přistupovat ke každému člověku.. Vžijme se vždy do každé situace srdcem a naslouchejme v klidu svému nitru. Není to těžké a ani nemožné, je to jen na nás.



Každý máme svou šanci začít znovu, jinak, lépe, jak a kdy je jen na nás, zda vytrváme v tomto úsilí změn je jen na nás, a i když každý sám za sebe, na své cestě přitom společně vytvoříme
NOVÝ A LEPŠÍ SVĚT.
Přejme sami sobě a všem sílu, víru, naději a světlo do nových začátků a věřte, že vždy když budete upadat ve svém úsilí,
objeví se anděl v pozemském těle a podá Vám pomocnou ruku,
pak i vy buďte připraveni pomoci tomu, který vedle Vás upadá.



S láskou v úctě a Pravdě 6/2012






Zažili jste někdy z ničeho nic krásnou náladu? Pocit míru, uvolnění, osvobození - a třeba jen na malý okamžik? Tak to je právě ono. Aspoň z jisté části je to ono. A člověk si vždycky přeje, aby to co nejdéle zůstalo, pokud možno trvale, ale to se mu, bohužel, nikdy nepodaří. Dokud neví a nepozná, jak to provést a kde by vlastně měl své štěstí hledat. Či vlastně, kde a jak je opět najít. A protože je nehledá soustavně a taky ne vždycky doopravdy, nedaří se mu to.
Proto bývá život lidí často velmi nudný, nedokonalý, plochý, někdy i smutný a šedivý. To platí pro většinu lidí na tomto světě, bohužel. A člověk to pak zahání všelijak. I pochybnými zábavami nebo pitím nebo zbytečnou činností a někdy dokonce i drogami. Někdy ovšem člověk také zažívá opravdové štěstí. To když se třeba na chvíli odosobní, ztiší a vnitřně povznese, třeba při pohledu na vzdálený obzor nebo na tichou noční oblohu plnou hvězd nebo i při nenadálém úleku a strachu a také při velké, opravdové a hluboké lásce člověka k člověku. Tyto zážitky vnitřního štěstí a blaha bývají často nahodilé a někdy i neúplné. Nikdy, bohužel, to nebývá trvalé, vždycky jen dočasné. Věřte mi, že pokud vůbec člověk může v tomto životě zažít takové nahodilé chvilky opravdového štěstí, že jsou to vlastně jen zbytky z bohatého stolu naší duše. Stoprocentní kontakt s živým prazákladem našeho života je přece jenom něco jiného. Je nesmírně inspirující.
Slovy se nedá popsat stav, v němž se nachází člověk, který poznává pravdu. Co je to pravda? Na tuto otázku, když mu ji položil Pilát, i Ježíš mlčel. Protože je to opravdu nepopsatelná a taky nepředstavitelná zkušenost. Živý jas a mír a tichá moudrost, která odstraní dosavadní klam o nás i o světě, jako když mocný vítr foukne do pápěří. A je to i největší dobrodružství našeho života. Daleko hlubší stav než je člověk běžně zvyklý zažívat, ale přitom je to stav jemu vlastní. zkušeností poznává, že je to jeho přirozený stav.
Království nebeské je ve vás," jak jinde řekl Kristus. Tento stav je možno naštěstí realizovat. Nikoliv až po smrti, ale ještě v tomto životě, když se to umí. Já vím, že to zní jako pohádka z Tisíce a jedné noci, ale je to pohádka, kterou můžete, přátelé, zažít sami, sami se sebou. Jen zkuste začít hledat. Můžete se ptát: A co když člověk v žádnou duši nevěří? No, pravda, když člověk v duši nevěří, proč by ji vůbec hledal? Ale to neznamená, že ji nemá. Existují cesty, říká se jim jóga a mystika, které vás k prazákladu vašeho života přivedou.
Jóga. Co je to vlastně jóga? Jóga je široký pojem pro ovládání mysli a ovšem také těla. Například hathajóga. To jsou tělesná cvičení různých pozic, tzv. ásan, s nutností vydržet v nich po nějakou dobu. To je velmi dobré k upevnění zdraví, pro dobrou kondici, pro udržení duchovní i tělesné svěžesti, ale není to ještě přímý směr sebepoznání, i když je prospěšný v přípravných fázích každé duchovní cesty. Ale nám půjde spíš o praxi jógové nebo mystické filozofie a o jejich naplnění poznáním sama sebe. Souhrn návodů, které poskytuje prastará jógová filozofie, si klade stejné cíle jako mystika, která je bližší západu.
Obě, jak jóga, tak mystika, jdou cestou intuitivního poznávání, které má stejný cíl - a tím je splynutí s Bohem. Stoupencům těchto směrů duchovního poznání jde, na rozdíl od většiny náboženství, o přímý kontakt s duší člověka. Vyvíjejí proto úsilí směřující k prožitku totožnosti a splynutí s Bohem, s božskou podstatou veškerého bytí.
Protože to možná zní trochu cize a nepochopitelně, pokusím se vám to přiblížit přirovnáním: Představte si nekonečný provaz, na kterém jsou smyčky. Každá smyčka začíná a končí v uzlíku, pochopitelně. Ty smyčky, to jsou jakoby stvořené individuality a uzlík představuje jejich nevědomost o tom, že jsou součástí nekonečného provazu. Teprve když se uzel nevědomosti na provazu rozváže a smyčka splyne s nekonečným provazem, z něhož byla vytvořena, pozná se, že oddělenost smyčky byla jen zdánlivá a provázek že je vlastně jednotný, nekonečný, univerzální. Oddělenost byla nejen zdánlivá, ale také jen dočasná. A stejné je to, přátelé, s námi: Klid a pohyb v jednotě, rub a líc jedné mince.

Pokud tento vesmír bude trvat
Pokud v něm živé bytosti budou přebývat
Kéž i já zde mohu vytrvat
Abych rozptyloval utrpení světa

"Skrytý poklad v nás" EDUARD TOMÁŠ


Probuzení (Míla Tomášová)

Ráno jsem vstala,
abych Tě pozdravila
tak jako dřív.
Však ač jsi všude,
nikde Tě nenalézám.
Tvůj oltář zprázdněl
a růže na něm již nevoní.
I všechny ostatní věci jsou prázdné,
a přece všechny prorůstáš jako strom bódhi.
Nejsi tu jako dřív, v mém Srdci -
neboť hle, již není Srdce,
a ani já tu nejsem jako dřív,
než zemřít jsem si přála ve Tvém objetí.
Nejsi tu Ty a nejsem tu já,
a přec Tě tolik mám,
že zhaslo přání poslední,
bych objetí Tvé ještě vnímala.
V naprosté jistotě,
že vždy tak tomu bylo,
na Počátku a po všechny Věky Věků.


Použítí textů, afirmací, meditací je na vlastní zodpovědnost, šíření vámi vybraného textu prosíme v původní podobě s uvedením odkazu na naše stránky www.duhovenebe.blog.cz . Děkujeme.
 


Aktuální články

Reklama