CESTA K JEDNOTĚ

14. listopadu 2012 v 23:32 |  Cesta Lásky




Vše se urychluje a mění, s 11.11.2012 nastaly ve Vesmíru velké transformační změny
a sílí intenzita světla a lásky,které proudí na Planetu Zemi, k Připraveným !

Je nutné odejít ze starých oslabených energií,
opustit negativní způsoby myšlení, a konání,
podporování energií Temnoty,
nastala doba razantních změn a zkoušek.
Život lidí se mění, posune se do vyšších vibrací,
kdo již nastoupil na cestu, kdo pochopil Zákony
pocítí velmi příliv nové energie,
nemusí mít ale žádné obavy,
vše se ustálí v těch, kteří ukotvili ve svém středu Božskou lásku a Božský mír!

Přijměte život ! Vše co prožíváte!
A s moudrostí a pokorou berte jeho jedinečnost,
znamená mnoho pro váš růst v Nové době!
Žijte JEN srdcem a odstraňujte zlé myšlenky,
oprostěte se od klamných iluzí , od falše, od NEPRAVDY!
Zaposlouchejte se do duše, která sídlí ve vašem srdci,
pouze tam naleznete PRAVDU, MOUDROST, která Vás povede !
Žít život tady a te´d znamená být živý,tvořivý,
láskyplný, oddaný a odhodlaný naplnit svůj úkol,
Nepromarněte ho pouze sněním, nečinností,lpěním na něčem a někom!
Mnoho příležitostí pak propásnete.
JE ČAS VYJÍT!
JE TO POSLEDNÍ MOŽNÁ PŘÍLEŽITOST!
Nastávající čas je očekávaný nesmírně dlouhé Věky,
k lepší příležitosti jste se nemohli rozhodnout
zrozením svým právě do této doby.
Znáte - cíl i cestu k naplnění!
Znáte plán své duše, jedině duše VÍ!
Vše v sobě poznáte pokud probudíte
pravou, čistou lásku ve svém nitru a lidské žití prosvětlíte
Božskou Jiskrou v sobě.

Buďte k sobě poctiví - nic si nenalhávejte
Buďte odvážní - pomoci se Vám dostane
Buďte pokorní - a cesta pro Vás se otevře!
Buďte připraveni a odhodláni - a VÍRA NADĚJE A SÍLA přijdou k Vám a naplní Vás!

Co bylo je pryč, minulost se nevrátí!
Tak to je, a tady a teď život máte ve svých rukou.
Co s ním uděláte, jak s ním naložíte?
Jak naplníte poselství a úkol, který jste si sami vybrali?
Když budete láskyplní a moudří najdete klíč pro
otevření Bran ke štastnému žití a obnovy světla na celé Planetě Zemi!
Opusťte cestu nezdravého rozumu a rozhodněte se jít cestou srdce!
Ta je jediná možná pro nalezení Boha v sobě!
Ti, kteří se rozhodnou posunout se
do roviny Boží lásky, do výšin světla,
nenechá řád Vesmíru opuštěné!
Pošle jim pomoc, a ti, kteří OPRAVDOVĚ S ČISTÝM ÚMYSLEM SE VYDAJÍ ji
POZNAJÍ.

Je potřebné s pokorou a upřimně rozmyslet si
kam chce jít co naplnit!
Je potřeba poskytnout Bohu celé své srdce, odevzdat se vyšší vůli,
Most Božího světla k Planetě Zemi je položen,
kdo se vydá a dojde až na konec pozná záři paprsků Božích,
najde lásku čistou, pozná co je pravý poklad duše,
co je Božský klid a mír, harmonie a čistá láska, ta opravdová, BEZPODMÍNEČNÁ!
S jistotou pochopí řád Bohem daný.
Kdo přes most neprojde
bude čekat celé Věky na novou příležitost.
Nikdo Vás však k ničemu nutit nemůže, máte svobodnou volbu!
Jdete každý sám za sebe!
Ale ti kteří půjdou pak v cíli se ve velké Boží lásce a paprscích světla setkají společně!
Bůh je s Vámi! Ve Vás navždy!

Neboť Pravda na Zemi je!
Láska na Zemi je!
Světlo na Zemi je!
Dobro na Zemi je!
Byla lidem darována PRAVDA, Láska,
aby jim ukázala cestu ze všech jimi vytvořených zmatků,
je jedinou cestou ke světlejší a krásnější budoucnosti.
A za nikým nebude chodit a nikomu se nebude vnucovat.
Je zde, ale jenom pro vážné hledající!
Pro ty, kteří se z vlastní vůle rozhodli a JDOU!
Jen těm, kteří projeví upřímné chtění a pravou touhu stát se skutečně člověkem,
být opravdovým lidským duchem, který žije soucit, dobro, pomoc, lásku,
který se nabízí pro dobro a pomoc bližním,
těm bude dopřáno napít se z Poháru GRÁLU, POHÁRU MOUDROSTI.

A TAK SE STANIŽ V TÉTO DOBĚ!
s láskou v úctě Ivana-Marie
11.11.2012



PROROK
Kahlil Gibran
Gibran, Kahlil, 1883-1931
z anglického originálu The Prophet přeložila Jana Žlábková.

O lásce
Pak Almitra řekla, Promluv k nám o lásce.
A on pozdvihl hlavu a pohlédl na lidi a náhle byl všude tichý a nehybný klid. A on mocným hlasem pronesl:
Když vám dá láska znamení, následujte ji, přestože její cesty jsou nesnadné a příkré.
A když vás její křídla obestřou, nebraňte se jim, přestože meč skrytý v jejich perutích vás možná poraní. A když k vám promlouvá, důvěřujte jí, přestože její hlas možná roztříští vaše sny tak, jako severní vítr mění zahradu v pustinu.
I když vás láska bude korunovat, zároveň vás i ukřižuje. I když je vaším růstem, zároveň je i omezením.

I když vás vynese do výšin a s něhou opatruje nejkřehčí výhonky chvějící se v slunci, zároveň sestoupí k vašim kořenům a zacloumá jejich úponky zapuštěnými v zemi.
Sváže vás k sobě jako snopy obilí.
Vymlátí vás až na holé zrno.
Prosije vás, abyste se zbavili slupek.
Semele vás do běla.
Bude vás hníst, dokud nebudete poddajní;
a pak vás předloží svému obětnímu ohni, aby se z vás stal posvátný chléb k posvátnému hodu božímu.
To vše s vámi láska udělá, abyste odhalili tajemství svého srdce, a tímto poznáním se stanete částí srdce Života. Budete-li však ve strachu hledat jen klid lásky a rozkoše lásky,
pak je pro vás lepší, abyste zakryli svou nahotu a odešli od mlatu lásky
do světa bez ročních období, kde se budete smát, ale nebude to všechen váš smích, kde budete plakat, ale nebudou to všechny vaše slzy.
Láska nedává nic než jen sebe a nebere nic, co sama nemá.
Lásce nic nepatří, ale ani ona nikomu nepatří.
Lásce totiž zcela stačí samotná láska.

Milujete-li, neměli byste říkat "Bůh je v mém srdci", ale raději říkejte "Já jsem v srdci Boha."
A nemyslete si, že lásce můžete určovat směr, protože láska, pokud jí stojíte za to, určí směr vám.
Láska nemá žádnou jinou touhu, než naplnit sebe samu. Ale když milujete a chcete mít nějaké touhy, nechť jsou toto vaše touhy:
Rozplynout se a být jako zurčící potok, jenž zpívá svou melodii do noci.
Poznat bolest přílišné něhy.
Pocítit rány svého vlastního porozumění lásce; a ochotně a s radostí krvácet.
Probudit se za úsvitu se srdcem na křídlech a vzdát dík za další den milování;
odpočívat v hodině polední a rozjímat o extázi lásky; vracet se domů za soumraku s pocitem vděčnosti;
a pak spát s modlitbou za svou lásku v srdci a s písní chvály na rtech.

O práci

Potom řekl oráč, Promluv k nám o práci.
A on odpověděl těmito slovy:
Pracujete, abyste udrželi krok se zemí a s duší země.
Neboť zahálet znamená odcizit se ročním obdobím a vyčlenit se z koloběhu života, jenž kráčí důstojně a hrdě pokořen vstříc nekonečnu.
Když pracujete, jste flétnou, jejíž srdce proměňuje šeptání hodin v hudbu.
Kdo z vás by chtěl být rákosím, němým a tichým, když ostatní zpívají jednotně společným hlasem?
Vždy vám bylo říkáno, že práce je prokletí a dřina a neštěstí.
Ale já vám říkám, že když pracujete, naplňujete část nejsmělejšího snu země, jenž vám byl přiřknut ve chvíli, kdy se sen zrodil.
A v neustálé práci se spojujete s životem milujícím pravdu.
A milovat život prostřednictvím práce znamená být v těsném spojení s největším tajemstvím života.
Jestliže však ve své bolesti nazýváte zrození utrpením a své maso a kosti kletbou vepsanou na své čelo, pak vám na to říkám, že nic než pot na vašem čele nemůže smýt to, co je na něm psáno.

Říkali vám také, že život je temnotou, a ve své vyčerpanosti jste se stali ozvěnou toho, co říkali vyčerpaní.
A já říkám, že život je vskutku temnotou, jestliže je o tom člověk přesvědčen.
A takové přesvědčení je slepé, jestliže se dostaví poznání.
A veškeré poznání je zbytečné, není-li spojeno s prací.
A všechna práce je nadarmo, když jí chybí láska;
a když pracujete s láskou, poutáte sebe k sobě samému a k ostatním lidem a k Bohu.
A co znamená pracovat s láskou?
Utkat oděv z nití vytažených ze svého srdce, jako kdyby měla tento šat nosit vámi milovaná bytost.
Postavit dům s upřímným zanícením, jako by ho měla obývat vámi milovaná bytost.
Zasít semínka s něžností a sklízet úrodu s radostí, jako kdyby její plody měla jíst vámi milovaná bytost.
Obdařit všechny věci, které tvoříte, dechem svého vlastního ducha
a uvědomit si, že všichni požehnaní zesnulí stojí blízko vás a dívají se.
Často jsem slýchal, jak říkáte, jako by jste mluvili ze snu, "Ten, kdo vytesává z mramoru a nachází tvar své duše v kameni, je vznešenější než ten, kdo zorává půdu.
A ten, kdo chytá duhu, aby ji přenesl na látku, jež se bude líbit lidem, je lepší než ten, kdo vyrábí sandály pro naše nohy."
Ale já říkám, nikoliv ze sna, ale při plném vědomí pravého poledne, že vítr nepromlouvá jemněji k obřím dubům nežli k těm nejmenším stéblům trávy.
A velký je ten, kdo promění hlas větru v píseň, jež je prosycena jeho vlastní láskou.

Práce je láska, která je vidět.
A nedokážete-li pracovat s láskou, ale jen s nechutí, pak je lepší, abyste zanechali práce a sedli si k bráně chrámu a brali almužny od těch, kteří pracují s radostí.
Neboť pečete-li chléb bez zájmu o svou práci, upečete hořký chléb, jenž zasytí jen polovic hladového žaludku.
A jestliže vás nebaví lisovat vinné hrozny, pak vaše nechuť vmíchává do vína jed.
A i když zpíváte jako sám anděl, ale ve vašem zpěvu není láska, bráníte uším druhých, aby vnímali zvuky dne a zvuky noci.

O svobodě

A pak řečník prohlásil, Promluv k nám o svobodě.
A on pravil:
U městské brány a u vašich krbů jsem viděl, jak se vrháte na zem a uctíváte svou vlastní svobodu.
Dokonce i otroci se ponižují před tyranem a oslavují ho, ačkoliv je vraždí.
Ano, v chrámových hájích a ve stínu citadely jsem viděl, jak nejsvobodnější z vás nosí svou svobodu jako chomout a želízka.
A srdce uvnitř mne krvácelo; neboť vy můžete být svobodní jen tehdy, když i touha po hledání svobody se pro vás stane poutem a když přestanete o svobodě mluvit jako o cíli a naplnění.
Skutečně svobodní budete, až své dny nebudete prožívat nadarmo a vaše noci nebudou naplněny žádostí a smutkem.
Nedopusťte, aby věci spoutávaly váš život, a vzneste se nad ně, nazí a volní.

Ale jak se můžete vznášet nad svými dny a nocemi, pokud nerozlomíte řetězy, které jste na úsvitu porozumění pevně omotali kolem svého poledne?
Pravdou je, že to, co nazýváte svobodou, je nejsilnějším z těchto řetězů, ačkoliv se jeho články třpytí ve slunci a oslepují vaše oči.

A co jiného byste měli zahodit než zbytky svého vlastního já, abyste se mohli stát skutečně svobodnými?
Máte-li zrušit nějaký nespravedlivý zákon, pak je to zákon napsaný vaší vlastní rukou na vašem vlastním čele.
Nemůžete ho vymazat tím, že spálíte knihy zákonů, ani tím, že umyjete čela svých soudců, i kdybyste na ně vylili celé moře.
A je-li to tyran, kterého máte svrhnout z trůnu, pak se nejprve přesvědčte, že jeho trůn vystavený uvnitř vás samých, je zničen.
Neboť jak muže tyran vládnout svobodným a vznešeným, jestliže není tyranie v jejich vlastní svobodě a hanba v jejich vznešenosti?
A jsou-li to starosti, kterých se chcete zbavit, pak jsou to spíše starosti, jež jste si sami zvolili, než ty, které vám způsobili druzí.
A je-li to strach, který chcete zahnat, pak je sídlo tohoto strachu ve vašem srdci, a nikoliv v rukou těch, kteří vám ho nahánějí.

Věřte, že všechno ve vašem bytí se pohybuje v neustálém půlkruhu, touhy a obavy, starosti a radosti, to, co vyhledáváte i to, před čím utíkáte.
Všechno se pohybuje uvnitř vašeho bytí jako světla a stíny, v těsně spojených dvojicích.
A když jeden stín zmizí, když už není, pak se zbylé světlo stane stínem dalšímu světlu.
A tak i vaše svoboda, když ztratí svá pouta, se sama stane poutem větší svobody.

O sebepoznání

A jeden muž řekl, Promluv k nám o sebepoznání.
A on odpověděl těmito slovy:
Vaše srdce znají v tichosti tajemství dní a nocí.
Ale vaše uši prahnou po zvuku poznání vašeho srdce.
Měli byste objevovat ve slovech to, co jste vždy znali ve své mysli.
Měli byste se dotknout prsty nahého těla svých snů.

Tohle byste měli skutečně učinit.
Skrytý pramen studně vaší duše musí vytrysknout a se zurčením se rozběhnout vstříc moři;
a poklad vašich nekonečných hlubin se náhle rozzáří přímo před vašima očima.
Nejsou však žádné váhy, které by zvážili váš nepoznaný poklad;
a není možné zkoumat hlubinu svého poznání přístroji nebo hloubkovacím lanem.
Neboť vaše já je mořem nekonečným a nezměřitelným.

Neříkejte, "Nalezl jsem tuto pravdu," ale raději říkejte, "Nalezl jsem nějakou pravdu."
Neříkejte, "Nalezl jsem tuto cestu duše." Říkejte radši, "Potkal jsem duši kráčející po mé cestě."
Neboť duše kráčí po všech cestách.
Duše nekráčí přímo a neroste jako rákosí.
Duše se sama rozvíjí, jako lotos s nesčetným množstvím okvětních lístků.

O učení

Potom řekl učitel, Promluv k nám o učení.
A on pravil:
Žádný člověk vám nemůže nic vyjevit, kromě toho, kdo již leží napůl spící v úsvitu vašeho poznání.
Učitel, jenž kráčí ve stínu chrámu mezi svými následovníky, nerozdává ze své moudrosti, ale spíše ze své víry a laskavé péče.
Je-li opravdu moudrý, pak vás nezve, abyste vstoupili do domu jeho moudrosti, ale raději vás vede k prahu vaší vlastní mysli.
Astronom k vám může promlouvat o svém porozumění vesmíru, ale nemůže vám dát své chápání.
Hudebník k vám může prozpěvovat o rytmu, jenž je v celém vesmíru, ale nemůže vám dát uši, které zachytí rytmus, ani hlas, který mu bude ozvěnou.
A ten, kdo je ponořen do vědy čísel, může vykládat o říši váhy a míry, ale nemůže vás do ní přímo zavést.
Neboť pohled jednoho člověka nepropůjčuje křídla člověku druhému.
A stejně jako každý z vás stojí sám v božském poznání, tak je každý z vás sám i v poznávání Boha a ve svém pochopení a vnímání země.


Použítí textů, afirmací, meditací je na vlastní zodpovědnost, šíření vámi vybraného textu prosíme v původní podobě s uvedením odkazu na naše stránky www.duhovenebe.blog.cz . Děkujeme
 


Aktuální články

Reklama