TICHO PROMLOUVÁ

12. března 2013 v 23:26 |  Ukázky z knih



TAJEMSTVÍ SKUTEČNÉHO ŠTĚSTÍ
Chcete-li zjistit, zda se necháte ovládat psychologickým časem, položte si tuto otázku: "Nacházím ve své činnosti lehkost a radost?" Jestliže ne, čas vám zastírá přítomný okamžik a život vám připadá jako boj. To ovšem neznamená, že byste měli začít dělat něco jiného než to, co děláte. Stačí změnit způsob, jakým to děláte. Způsob, jak něco děláte, je důležitější než to, co děláte. Snažte se soustředit spíš na svou činnost než na její výsledek. Soustřeďte se na všechno, co vám přináší přítomný okamžik. To znamená, že musíte přijímat to, co je, protože se ne můžete plně soustředit na něco, čemu se zároveň bráníte.

Jakmile se soustředíte na přítomný okamžik, přestanete být nespokojení a váš život se naplní radostí. Jste-li plně soustředěni v přítomnosti, pak se naplní láskou všechno, co děláte - i ta nejjednodušší činnost. Nestarejte se o plody své činnosti - soustřeďte veškerou svou pozornost na činnost samotnou.
Plody se dostaví samy. Tohle je velmi účinné duchovní cvičení. V Bhagavadgítě, jedné z nejstarších a nejkrásnějších duchovních knih, se tomu říká karmajóga, neboli cesta "posvěcené činnosti".
Když se přestanete zabývat minulostí a budoucností, radost bytí naplní všechno, co děláte. Když se soustředíte na přítomný okamžik, cítíte hluboký klid. Už nehledáte uspokojení a naplnění v budoucnosti. Nelpíte na výsledcích své činnosti. Ani úspěch, ani neúspěch nemůže změnit váš vnitřní stav Bytí. Našli jste život pod povrchem své životní situace.

V nepřítomnosti psychologického času se neztotožňujete se svou minulostí, ale vycházíte z Bytí. Překonali jste psychologickou potřebu stát se něčím jiným, než jste. Můžete se stát úspěšnými, můžete zbohatnout nebo se osvobodit od toho či onoho, ale v hlubší dimenzi Bytí jste úplní už teď.
Byli bychom v takovém stavu úplnosti schopni nebo ochotni sledovat vnější cíle ?
Samozřejmě že ano, ale už si nebudete dělat iluze, že vás zachrání něco nebo někdo v budoucnosti. Pokud jde o vaši životní situaci, jsou věci, které stojí za to získat. Ty patří do světa formy, zisků a ztrát. Nicméně na hlubší úrovni jste už teď úplní, a jakmile si to uvědomíte, vaše činnost se naplní radostnou a hravou energií. Přestanete být motivováni strachem, hněvem, nespokojeností či potřebou stát se důležitými. Nebudete mít strach z neúspěchu, jejž vaše ego považuje za ztrátu totožnosti. Je-li vaše hlubší já založeno na Bytí, zbavíte-li se psychologické potřeby něčím se stát, spokojenost a totožnost vašeho já přestanou být závislé na výsledcích vaší činnosti, takže se osvobodíte od strachu.
Už nehledáte nic trvalého tam, kde to nelze najít: ve světě formy, zisku a ztráty, narození a smrti. Neočekáváte, že vás situace nebo lidé učiní šťastnými, a nejste zklamaní, když se vaše očekávání nevyplní.
Vážíte si všeho, ale na ničem nezáleží. Formy vznikají a zanikají, ale vy si uvědomujete věčnou podstatu za všemi formami. Víte, že "nic skutečného nelze ohrozit".
Žijete-li v takovém stavu Bytí, jak byste mohli neuspět? Jste úspěšní už teď.

Příroda - Eckhart Tolle


Na přírodě jsme závislí nejen kvůli fyzickému přežití. Potřebujeme ji také proto, aby nám ukázala cestu domů, cestu z vězení naší vlastní mysli. Jsme totiž ztraceni ve své činnosti a myšlení - ztraceni v bludišti zdánlivě neřešitelných problémů.

Zapomněli jsme něco, co stále ještě vědí kameny, rostliny a zvířata.

Zapomněli jsme, jak být - jak být sami sebou,
jak být tam, kde je život: tady a teď.

Kdykoli soustředíte svou pozornost na něco přírodního, na něco, co vzniklo bez lidské pomoci, opouštíte vězení pojmového myšlení a v jistém smyslu vstupujete do sféry Bytí, ve které existuje všechno přirozené.

Soustředíte-li svou pozornost například na kámen, neznamená to, že byste o kameni přemýšleli, znamená to, že jej prostě vnímáte a udržujete ve svém vědomí.

Tehdy se na vás přenáší něco z jeho esence. Vnímáte, jak je kámen nehybný a klidný, a klid naplňuje vaše nitro. Uvědomíte si, jak hluboce kámen spočívá v Bytí - jak dokonale je v souladu s tím, čím je a kde je. Pokud si to uvědomíte, vstoupíte do prostoru hlubokého klidu ve svém nitru.

Když jdete do přírody, vyjádřete svou úctu k této sféře tím, že se plně soustředíte. Buďte klidní. Naslouchejte. Dívejte se kolem sebe. Všimněte si, jak je každé zvíře a každá rostlina sama sebou. Na rozdíl od člověka nejsou zvířata ani rostliny rozpolcené na dvě části.
Nemají o sobě žádné představy a nemusejí tyto představy chránit ani posilovat. Jelen je sám sebou. Narcis je sám sebou.

Všechno v přírodě je totožné nejen samo se sebou, ale také s totalitou přírody. Nic v přírodě se neodděluje od celku, nic si nedělá nárok na nezávislou existenci: tady jsem "já" a tam je zbytek vesmíru. Pozorování přírody vás může osvobodit od vašeho "já", které vám způsobuje problémy.
Poslouchejte zvuky přírody - šustění listů ve větru, šumění deště, bzukot hmyzu, zpěv ptáků za úsvitu. Naslouchejte celou svou bytostí. Pod hladinou zvuků je něco většího: posvátnost, jíž nelze pochopit myšlením.

Své tělo jste nestvořili sami a také nejste schopni řídit jeho funkce. Tělo ovládá inteligence, která je větší než lidská mysl. Stejná inteligence udržuje při životě všechno v přírodě. Této inteligenci jste nejblíže, když si uvědomujete své vnitřní energetické pole - pokud vnímáte život ve svém těle.

Hravost a radost psa, jeho bezpodmínečná láska a ochota oslavovat život v každém okamžiku ostře kontrastují s vnitřním stavem pána - který je stále sklíčený a nervózní, ponořený v myšlenkách a nepřítomný v jediném okamžiku, jenž existuje - tady a teď. Nabízí se otázka, jak pes dokáže zůstat tak zdravý a veselý, když žije s takovým pánem.

Jestliže si uvědomujete přírodu jen prostřednictvím myšlení, nemůžete vnímat její bytí. Vidíte jen její formu a uniká vám její vnitřní život - ono posvátné tajemství. Myšlení redukuje přírodu na něco, co lze použít jen za účelem hromadění zisků nebo poznání. Starý prales se stává stavebním materiálem, pták předmětem zkoumání a hora zdrojem minerálů.

Když jdete do přírody, nechejte své myšlenky doma. Budete-li k přírodě takhle přistupovat, odpoví vám a zúčastní se evoluce lidského a planetárního vědomí.
Všimněte si, jak je květina přítomná, jak plně se oddává životu.

Už jste si někdy opravdu dobře prohlédli květinu, kterou máte doma v pokoji ?
Dovolili jste tomu známému a přesto tajemnému stvoření, jemuž říkáte květina, aby vám odhalilo svá tajemství ?
Všimli jste si, jak je květina klidná ? Jak je obklopená polem ticha ?

Jakmile si uvědomíte ticho a klid, které z ní vyzařují, květina se stane vaším učitelem.
Pozorujte květinu nebo strom a všimněte si, jak hluboce spočívá v Bytí.

Strom je sám sebou. Vyzařuje z něj nesmírná důstojnost, nevinnost a posvátnost. Chcete-li to vidět, musíte se zbavit svého návyku všechno klasifikovat. Jakmile to uděláte, ucítíte onu nepopsatelnou dimenzi přírody, již nelze pochopit myšlením ani vnímat smysly. Tato harmonická a posvátná dimenze, která prostupuje přírodou, je obsažena i ve vašem nitru.

Vzduch, který vdechujete, je příroda, je to vlastní proces dýchání.
Vnímejte svůj dech a uvědomte si, že to nejste vy, kdo dýchá. To dýchá příroda. Kdybyste si měli pamatovat, jak máte dýchat, brzy byste umřeli, a kdybyste se snažili nedýchat, příroda by zvítězila.

S přírodou se spojíte nejintimněji tak, že se soustředíte na svůj dech. To je velmi léčivé a posilující cvičení, které vám usnadní přechod z pojmového světa myšlení do vnitřního světa nepodmíněného vědomí.
Přírodu potřebujete jako učitelku, která vám pomůže spojit se s Bytím. Tento vztah však není jednostranný, neboť příroda zase potřebuje vás.

Od přírody nejste odděleni. Všichni jsme součástí jednoho Života projevujícího se v nesčetných formách, jež jsou vzájemně propojené. Když si uvědomíte posvátnost, krásu, důstojnost a neuvěřitelný klid, v němž existuje například květina, něčím ji obohatíte. Prostřednictvím vašeho vědomí poznává příroda sama sebe. Skrze vás poznává svou krásu a posvátnost !
Celá příroda spočívá v objetí nesmírného tichého prostoru. V jeho objetí jste i vy.

Jedině pokud v sobě máte hluboký klid, můžete vstoupit do sféry ticha, kde přebývají kameny, rostliny a zvířata. Jedině když se utiší vaše hlučná mysl, můžete se spojit s přírodou a překonat pocit odloučenosti způsobený přílišným přemýšlením.

Myšlení je jedno z evolučních stadií života. Příroda existuje v nevinném tichu, jež předchází vzniku myšlení. Strom, květina, pták a kámen si neuvědomují svou krásu a posvátnost. Jestliže se člověk uklidní, může překročit hranice myšlení. V tichu, které je za hranicí myšlení, existuje dimenze čistého vědomí.

Příroda vás může dovést do sféry ticha. To je dar, jejž vám příroda nabízí. Spojíte-li se s ní ve sféře ticha, naplní se vaším vědomím. To je váš dar přírodě.
Skrze vás si příroda uvědomí sama sebe.
Proto na vás čeká už miliony let.

Z KNIHY "TICHO PROMLOUVÁ" - ECKHART TOLLE
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama