VYDEJ SE ČLOVĚČE NA CESTU

29. srpna 2013 v 0:20 |  Duchovní probuzení




Ano blíží se konec prázdnin, konec léta, konec odpočinku, ale vše končí proto,aby mohlo přijít nové, jiné, aby se zase něco posunulo vpřed a přijali jsme nové změny ,nové začátky.
Ať už je to nová práce, jiná škola, jiné bydlení, nové vztahy, vše je jak má být, vše je ve změnách a ve vývoji tak jako celý Vesmír.
Po létě pomalu přijde podzim a vše plyne stále dál a stále kupředu.
Proto i my na své cestě životem stojíme často na křižovatkách a přecházíme z jednoho období do druhého. To je život, plyne jako voda v řece přes kamínky, přes překážky, ale stále dál a tam kde narazí najde si vždy jinou cestu jak plynout kupředu. Nebojuje s překážkami, snaží se je překonat, přijmout a hledá jinou cestu jak dál.
Hledejme i my vždy svou cestu, vždy stále kupředu, vždy přes překážky osudu, přes jakési zkoušky.
To je život, tak jak má být, s tím co sami jsme si připravili a s tím co sami v sobě máme, s čím svým životem jdeme. Vše je v nás, vše si neseme sebou na své cestě, vše je NAŠE na té naší cestě. Nikdo a nic nám nemůže ublížit a také nám nikdo a nic nestojí v cestě a také nám nikdo a nic neubližuje, ani nebrání.
Najděme na své cestě svůj klid, svou moudrost, své pravé vědění, svou sílu ,svou lásku, svou víru ,svou naději,
najděme vše v sobě a vydejme se v plné síle na svou cestu s láskou k životu,
s láskou k sobě, s láskou ke všemu a ke všem!

Krásné dny pozdního léta, krásné dny posledních dovolených, krásné dny posledních chvil v přírodě, o samotě, sami se sebou,
krásné dny nových začátků a na Vaši cestě vše jen dobré!
S láskou v úctě a Pravdě 8/2013





"Náš život je tajemstvím. Překvapuje nás každý den nanovo.Nemáme žádný druhý okamžik ,jako byl tento.Neprožijeme žádný druhý den jak byl dnešní. Život je premiéra, každou minutu ,každý den. Nikdy nebudeme život prožívat tak, jako v tomto okamžiku.
Kdy jsme naposled vědomě vnímali vůni svěžího rána?
Kdy jsme si naposled vychutnali oběd a opravdu jej užili? Kdy jsme vědomě pozorovali modrou oblohu?
Dotýkejme se života a ochutnávejme jej v každém okamžiku, dívejme se na všechno neobyčejné a vnímejme to i svým čichem - právě ve všedních věcech.
Užívejme si každý den bohatství života.
Pochopme, že ploty a překážky našeho života jsou jen učebními kroky, jimž čelíme s vděčností. Přivítejme je bez ohledu na to,zda je pokládáme za dobré nebo špatné, za snadné či obtížné. Udělejme si z překážek odrazový můstek!
Zacházejme sami se sebou jemně, ohleduplně a laskavě. Buďme tak šťastni, jak jen to dokážeme. Očarujme svůj život - a okouzleme blízké.
Dotýkejme se znovu a znovu dalších lidí blahosklonnými gesty přátelství a lásky. Pokládejme si v kritických situacích vždy tu rozhodující otázku:"Co by nyní udělala láska?"
Začněme přijímat svůj život takový, jaký je. Začněme být v každém okamžiku bdělí, pozorní a uvědomělí.
Opusťte jednoho dne tento svět v o něco lepším stavu, než v jakém jsme jej našli při svém příchodu.
Máme jen tento okamžik.
Kurt Tepperwein

Vydej se, člověče, na cestu ..

Vydej se, člověče, na cestu
za svým štěstím do dalekých prostorů, kde žiji jako dobrý, vlídný Vládce
spravující Království v míru a pokoji Láskou a Moudrostí, přáním blaho dát všem.
Vydej se na cestu tichou -ta je mi nejbližší a je i má i všech mírumilovných myslitelů, každého činu,
který začíná i vrcholí láskou.
Vydej se na cestu úzkou -
ta mě nemíjí a ty se mnou setkáš se dříve, než se naděješ, ještě uprostřed
mnohých svých slabostí.
Vydej se na cestu lidmi opomenutou -
jsou na ní věci, které miluji: dobro a láska, skromnost a odříkání, obětavé služby
a hledání mne, mé toho, kdo hledá.
Vydej se na cestu vinoucí se údolím těžkostí - na tu se dívám neustále, do ní vstupuji
a s pomocnou rukou, přímou silou tomu, kdo stoupá z nížin do výšin, ze stínů do Světla.

Vydej se na cestu,
která má mnoho překážek - neboť na tu posílám anděly jako průvodce.
Vydej se na cestu,po níž jdou důvěřivé, k matce přitulené děti - na ní je můj hlas slyšen nejsilněji,
promlouvá shovívavě a žehná každému kroku, dává radu, kam zamířit.
Vydej se na cestu,
kudy kráčí chudí na zemské hmotné bohatství - ta je cestou blažených ve mně,
ještě za života v těle i tehdy, když je opouštějí a odcházejí na jiné břehy života.
Vydej se na cestu
vedoucí světlem lásky - ta je mi ze všech nejmilejší, je provždy pro tebe vytýčená
jako jediná za všech dob Země i Nebes.
Vydej se na cestu,
na níž kvetou čisté lilie - je cestou královskou, cestou vznešenosti a svatosti ducha.
Vydej se na cestu,
jíž spěchají milosrdní samaritáni na pomoc svým bližním - je to cesta přikázaná
všem, kdo na mne myslí, se mnou se spojují.
Vydej se na cestu,
na níž najdeš tiché bílé ovce čekající na příchod Pastýře - je cestou, jíž jde radost vstříc
s náručí odpočinku blahého v příbytku nádherném, jaký Země nevytvoří, hmota nedá.
B.Cibulkové : Kniha Boží


O moudrosti
Moudrým se rodí každý, kdo přichází na svět z pověření Boha něco dobrého vykonat, dát, obětovat se v poslání otce, matky, kněze, učitele i jako ochránce a pomocníka jako pracovník pokorný, ochotný, dobrý nade vše v každé práci, námaze i úkolu.

Moudrost je nesmrtelným semenem v půdě života; jeho vzrůst má hlubokou vazbu s pohybem věcí, který je jednou bouřlivě dynamický a jindy lehkým vánkem, jakým motýl rozvlní vzduch.

Moudrost je v člověku jako zápalná jiskra, z níž vyvstávají plaménky myšlenek, ohně citů v jejich ušlechtilých tužbách po kráse, rozletu ducha, po radostně tvůrčí práci.

Moudrost je mocí umožňující pozemskou i vesmírnou realizaci Božích idejí.
Moudrost je zárukou blaha všech, protože jen účelný a spravedlivý řád rozděluje všem stejnou mírou, měněnou jen různými stupni potřebnosti, ale vždy nejlepší a jedině možnou.
Moudrost je v duši toho, kdo myslí na jiné jako na sebe a sebe v nich ztrácí, aby se našel v Bohu.
Moudrost dává spočinutí v Boží vůli, v její vše chránící moci starající se o všechno.

Moudrost je nádherným životem, z něhož na Zemi je jen malá část jako jeden paprsek
vesmírného Slunce.
Moudrost klidní všechny bouře mentálních i citových hladin.
Moudrost dává řád věcem, svobodu lásce.
Moudrost je posvátným stavem člověka.
Nad moudrým není nikdo starostliv, že by bloudil nebo rušil mír či kazil dílo; láska je mu přirozeným zákonem, v němž žije jako květ sluncem, člověk Bohem.
Moudrost je službou míru, lásce i kráse, celému životu.

B.Cbulkové : Vnitřní obroda
2 obrázkové přílohy: Uložit vše Zobrazit všechny přílohy
 


Aktuální články

Reklama