BUĎME JAKO DĚTI

12. února 2014 v 23:52 |  Pro děti
BUĎME JAKO DĚTI


Ano buďme opět dětmi, berme svůj život jako radostnou hru, jako radostné tvoření, radujme se z maličkostí, objevujme svět svými smysly.
Tančeme ve svém životě, více se smějme, objevujme nové, objevujme svět, přírodu.
buďme si vědomi daru života, naučme se jen tak být, naučme se opět užívat všeho, co nám nabízí, prožívejme ho svým srdcem, ne rozumem, který v něm vidí starosti a problémy!
Přijímejme vše tak jak je, nechtějme nic měnit, vše je dobré!
I děti vše přijímají, tak jak to přichází, nebrání se, nehledají problém, nevidí špatnosti, milují své rodiče bezpodmínečně!
Nehodnotí, nekritizují, nezlobí se na vše kolem sebe, prožívají každý den, jak přichází a více jsou jen pozorovateli dění.
Vraťme se do dětství, do období radosti, her a pohádek! A život sám přijměme takový jaký je, se vším se všemi.
A pak třeba i ten náš život bude pohádkou! Plnou krás, lásky, radosti, tance a dobrých konců!




pohádky Zdeňky Čechové

Maličkým se jaksi pořád nechtělo od Apolenky a ona sama také nedovedla říct to slovo na rozloučenou. Podívala se na maličké a pohladila každého po tvářičce.
"Tak jak se máme teď vlastně rozloučit?" řekla tiše, měkce až to všechny chytlo za srdce.
"Rozloučíme se tím, že ti zazpíváme naši ukolébavku," přetrhnul náhle Maliňáček ticho, ve kterém přemýšleli, jak se rozloučit, když se vlastně loučit nechtějí. Maličcí by chtěli stále takto pobývat vědomě s lidmi a dětmi a Apolenka si myslela totéž. Bylo by to krásné takto stále spolu žít a navzájem se z toho radovat. Bytostníčci si stoupli o schodek výš, naladili svoje hlásky a zapěli.
Apolence se ukolébavka moc a moc líbila. Přála si, aby ji směla umět. Bytostníčci slíbili, že hned ráno za ní přijdou a ukolébavku ji naučí a dokonce pomohou napsat i noty, aby si ji děti mohly zapískat na píšťalku, na flétničku, nebo vybrnkat na klavír. Za takový slib přitiskla Apolenka maličké k sobě a každého políbila na čelo:
"Ať se vaše dílo daří po všechny dny světa," řekla a v té chvíli vyšla na nebi hvězda, které lidé říkají Večernice.
To již bytostníčci opravdu musí jít splnit svůj úkol. Dát všem dětem i lidem dobré vůle krásnou dobrou noc. Ještě chvíli pohlížela Apolenka za maličkými až jí úplně zmizeli z očí. Rozhlédla se ještě kolem dokola. Všimla si, že všechna okénka okolních chat zhasínají pomalu svá světla. Vešla do chaty, odstrojila se a šla spát. Se vzpomínkou na maličké se jí krásně usínalo. Měla dojem, že jeden z nich usedl na její polštář a znovu tiše zpívá ukolébavku:

"Hajej, dadej, synáčku můj,
můžeš klidně snít,
mé srdce a Bůh
nad tebou bude bdít.

Hajej, dadej, synáčku můj,
můžeš klidně spát,
mé srdce a Bůh
chce tobě v lásce dát.

Prožít s Elfi v stromoví,
kouzel plný sen,
mé srdce a Bůh
v tom snu ti napoví.

Kde je ta říš kouzelná,
v ní ty smíš dnes jít,
mé srdce a Bůh
pak zpět tě přivolá.

Hajej, dadej, synáčku můj,
sepnem dlaně svý,
mé srdce a tvé
dík Bohu vysloví.

Díky, díky, Ti Bože můj,
s Tebou půjdu rád,
vše co stvořil jsi,
v Tvé pravdě poznávat.

Díky, díky, Ti Bože náš,
s Tebou chceme žít,
vše co dal jsi nám,
svou láskou prozářit."



Použítí textů, afirmací, meditací je na vlastní zodpovědnost, šíření vámi vybraného textu prosíme v původní podobě s uvedením odkazu na naše stránky www.duhovenebe.blog.cz . Děkujeme.


 


Aktuální články

Reklama