MARIA Z MAGDALY - SLUŽBA

20. října 2014 v 23:45 |  Ukázky z knih



Teď ji mučila myšlenka, že Ježíš ji zavrhne. Čím více pozorně zkoumala způsob obou žen, tím více si připadala ztracenější.
Když konečně došly k noclehu a Maria Magdalena byla umístěna v malém, ale čistém pokojíčku, opatřila ji jedna z žen ještě pokrmem. Pak odešly a doporučily jí, aby si odpočinula. Slíbily jí, že se k ní brzy podívají.
Po krátkém odpočinku však to Maria Magdalena již nevydržela na loži. Vyběhla z domu a pospíchala ulicemi. Byl již večer. Maria šla úzkou ulicí mezi vysokými zdmi. U jedné mřížované brány se zastavila a dívala se do kvetoucí zahrady. Bylo jí jakoby z otevřené síně domu na druhém konci zahrady zazníval hlas, který rozechvěl její srdce. Tak mluvil jen Jeden.
Kdo jednou slyšel hlas Boží a otevřel svou duši, ten nikdy víc nemůže na něj zapomenout. Tak se stalo i Marii. Znovu ucítila jemné chvění v srdci, opět se jí třásla kolena a znovu cítila, jak jí probudí horká vlna blaženosti, která překryla hořkou bolest její bezcennosti. V Marii Magdaleně to zabouřilo a ona zapomněla své dobré výchovy. Teď mluvil již jen její touhyplný duch, který ji hnal k nohám Páně tak, jako kdysi již klečel před jeho silou. Duch se upamatoval na prosbu a slib, o němž rozum již nic nevěděl.
Byly to dny před Velikonoční slavností a Ježíš chtěl jít se svými učedníky do Jeruzaléma. Byli hosty v domě Šimona v otevřené síni, která skýtala vyhlídku do zahrady a na dolní městečka. Zvolna se snášel večer, ve větvích vysokých pinií zněl tichý šum. Bohatá květinová výzdoba vysílala své vůně do síně.
Ježíš byl velmi tichý. Seděl v kruhu svých učedníků, nad nimiž se vznášelo tiché napětí. Jakoby tušení nějakého zlého obratu událostí, jímž se nelze vyhnout.
Tu zazněly spěšné kroky a ze zahrady hlas strážce.
Avšak žena, která přicházela, se nedala zastavit. Pospíchala krátkým, tichým a rychlým krokem, jakoby se sama bála, že ještě v poslední chvíli ztratí odvahu. Vyběhla po schodech a přistoupila k Ježíši. Sklonila se před ním hluboko a líbala jeho nohy.
Měkký závoj, který ji téměř zahaloval, sklouzl dolů a záplava zlatěrudých vlasů zahalila její tvář. Nezadržitelně tryskaly slzy z jejích velkých očí, které s němou prosbou vzhlížely k Pánu. Ježíš se mírně naklonil a s trpělivostí i velkou vážností se díval na ni.
Učedníci však a zvláště hostitel shledávali rušivý vpád této ženy velmi neslušným. Šimon pravil Ježíšovi:
"Vím, že je to velká hříšnice. Neměl bys ji vykázat?"
Šimon byl farizej. Ježíš se na něho podíval, pak
zkoumavě pohlédl na kruh všech těch, kteří byli kolem něho a mírně potřásl hlavou.
"Slyš, Šimone, mám ti něco říci: Jeden věřitel měl dva dlužníky. Jeden byl dlužen pětset grošů a druhý padesát. Protože oba nic neměli, odpustil dluh oběma.
Vidíš tuto ženu? Ona mne umyla slzami a pomazala mé nohy mastí. A ty, učinil jsi totéž?
Mnoho hříchů je jí odpuštěno, neboť ona odevzdala mnoho lásky. Komu se však málo odpustí, ten málo miluje.
Maria Magdaleno, tvé hříchy jsou ti odpuštěny, tvá víra ti pomohla. Odejdi v pokoji!"
Maria Magdalena vstala a vyšla. Jakoby s ní spadla veliká tíha.
Ti však, co seděli kolem stolu, velmi se divili, že Ježíš odpouští hříchy.
"Kdo je tento, že může odpouštět hříchy?" Pravil jeden druhému a báli se.
Kolem Marie Magdaleny se snesl světlý záhal, který ji ozářil. Nitky falešných pout odpadly. Byla šťastná. Šla odtud jako ve snu a nevěděla ani, jak se dostala zpět. Brzy byla opět pohromadě s ostatními ženami, do jejichž blízkosti ji všechno táhlo. Cítila, že teď může s nimi mluvit bez ostychu a tázat se jich na vše, co ji tak zajímalo.
Bylo jí stále více nápadné, jak prostě a přirozeně přijímaly všechno co se během dne seběhlo a jak radostně přikládaly ruce všude tam, kde mohly jiným nějakým způsobem pomoci.
Pozorovala každé jejich hnutí. Cítila jejich úmysly a myšlenky a s otevřenou duší naslouchala jejich slovům. Chtěla se od nich učit. Věděla přece, že sám Ježíš je vedl, žehnal a osvítil.
Mluvili s ní o Ježíšovi a z každého slova svítila jejich věrnost, láska a oddanost Pánovi.
Stávala se stále tišší, stále skromnější a naslouchala v sobě. Už se ani nepoznávala. Kde byly tak mnohé vzruchy a myšlenky, které ji jinak stále rozechvívaly, které ji často činily tak neklidnou, pánovitou a vášnivou? Pokoj byl v ní a v její duši zněl čistý zvuk jasných zvonků. Vznítilo se v ní světlo a ona se modlila, aniž by hledala slov.
Často za noci bděla na svém úzkém a tvrdém loži. Ale takto probdělé noci jí přinášely více posily a osvěžení než nejhlubší spánek. Věděla, že když vzejde ráno, musí být celý její život nový. Proto chtěla poprosit Ježíše, aby mu směla sloužit tak jako ostatní ženy.
Chtěla se uvolnit od dosavadního života. Chtěla prodat své šperky a všechen svůj majetek a závodit s ženami v pokoře, věrnosti a čistotě. Chtěla nosit v duši zářící světlo jako ony. Byla vedená podivuhodným způsobem. Často se jí zdálo, že jí stojí po boku pomocný duch, který jí radí.
Plná důvěry a zcela uvolněná poddávala se hnutí své duše a mnoho se při tom naučila. Kdykoliv Ježíš mluvil, byla vždycky přítomná. Jako žíznivá vpíjela do sebe jeho slova.
Zprvu se vůbec nevrátila do svého domu, ale chodila za Pánem. Věděla, že jeho cesta vede do Jeruzaléma a byla tím zvláště sklíčená. Proto se ptala Ježíše, když jednou stál sám v zahradě před domem Šimonovým :
"Pane, smím jít s Tebou?"
Vážně se na ni podíval a řekl:
"Tvá prosba je splněna. Pojď a následuj mne!"
...
Oklikami se probojovala proti proudu lidského davu k bráně na silnici betanskou v očekávání, že se tam setká s některými ženami.
"Maria Magdaleno, slyš, teď začíná tvá práce!"
Byl to hlas jejího Pána, nebo to mluvila nadpozemská bytost- anděl?
"Po paprscích čistoty proudí k tobě tento hlas s výšin.
Tvým chtěním sloužit Bohu jsi se k tomu otevřela. Mnohým utrpením způsobil Pán tvou zralost. Hojnost lásky a jeho milostí učinil tě bohatou. Ujmi se žen. Kde jsou ženy, které jako ty mají v sobě žhavou touhu po nebeské koruně čistoty, tam bude má síla tebou působit. Abys věděla, kdo k tobě mluví, viz mne samotnou!"
Nebeský lesk se lil shůry na Marii Magdalenu. Zasáhl ji ve středu cesty, v úzké uličce mezi dvěma zdmi starého Jeruzaléma. Přemožena překvapujícím leskem Světla opřela se o zeď a zavřela oči. Byla sama.
Přesto, že sklonila víčka, zářil lesk před jejím nitrem a ještě se zesílil. Shora k ní shlížel světlý obličej.
"Já sama nepřijdu nyní na vaši zemi, jen má síla se tě dotýká, dokud Syn Boží dlí ještě na zemi. Tobě je darována k požehnání pro mnohé, kteří po ní žízní. Ujmi se dívek, sirotků a ztracených. Tobě se dostalo porozumění, tobě samotné dostane se také síly."
Slovo za slovem snášela se takto zvěst z věčnosti k Marii Magdaleně. Ona byla omilostněnou. Lidé ji však přesto stále nazývali kajícnicí.
Líbezná postava, která se jí zjevila, měla na hlavě liliovou korunu. Velké a modře zářící oči planuly světlem jako dvě hvězdy. Malá ústa pronášela tak bohatá slova. V dlouhém, bílém šatu, obklopeném pláštěm světla, stál pravzor Čistoty, Irmingard, před duchem Marie Magdaleny. Rozechvěně sklonila svou hlavu a ukryla ji v dlaních.

Zbožnost a vděčnost naplnily její duši.



Z knihy Zaváté doby se probouzejí - Maria z Magdaly


Použítí textů, afirmací, meditací je na vlastní zodpovědnost, šíření vámi vybraného textu prosíme v původní podobě s uvedením odkazu na naše stránky www.duhovenebe.blog.cz Děkujeme
 


Aktuální články

Reklama