O VÁNOČNÍ HVĚZDĚ

12. prosince 2014 v 0:05 |  Pro děti


O vánoční hvězdě

"Nenakláněj se tolik, vždyť můžeš spadnout!" napomínala maminka Hvězda svou malou Hvězdičku, která stála u nebeského okna a pozorovala, jak se dole na Zemi všechno blýská a třpytí a skoro za každým oknem svítí vánoční stromeček. Moc se jí to líbilo. V nebi mají sice taky spoustu světýlek, ale ta svítí trochu jinak než svíčky na vánočním stromečku. Hvězdička byla čím dál zamračenější. Nakonec to nevydržela a musela se svým otazníkem ven: "Maminko, a proč u nás taky neslavíme Vánoce?"

"Nevím, prostě je neslavíme," odpověděla maminka. Pak se zamyslela a dodala: "Možná je to proto, že v nebi nemáme stromečky." Když maminka odešla, Hvězdička se chtěla znovu podívat na nazdobené vánoční stromečky, ale vyklonila se. Nejprve jen malinko, ale ze zvědavosti se nakláněla víc a víc, až nakonec z okýnka vypadla. Úlekem dočista zkoprněla. Ještě štěstí, že měl Měsíc rozprostřeny své měsíční paprsky. Po nich se hvězdička jako po klouzačce svezla rovnou na Zem.

Dopadla doprostřed veliké zahrady a tam zůstala ležet. Sníh, který byl všude okolo, ji sice trochu studil, ale jí to vůbec nevadilo, ba naopak. Dlouhým pádem se totiž pořádně rozehřála. Hvězd y neumí chodit, a tak se jen koukala na všechnu tu zemskou krásu, která v nebi k vidění není. A jak se tak rozhlížela, ani si nevšimla, že se k ní potichu připlížil malý chlupatý pejsek a začal ji očichávat. Hvězdička se polekala. Chtěla se pohnout, ale nešlo to, a tak začala alespoň víc zářit. Toho se ovšem pejsek, který měl na starost hlídat zahradu, polek al. Hlasitě se rozštěkal.

Jeho štěkání přivolalo malou holčičku. Byla to Gábinka. Nejdříve jen vykoukla z okna, ale když uviděla, že na jejich zahradě něco svítí, byla zvědavá. Rychle si oblékla kabátek, obula teplé botky a utíkala na zahradu. "Chlupáčku, přestaň!" napomínala svého pejska už zdálky. Když došla blíž, udiveně se zeptala: "Jé, co je to za krásné světýlko?" "Já nejsem žádné světýlko, já jsem hvězda!" bránila se Hvězdička. "Ty jsi opravdová hvězda? Z nebe?" divila se Gábinka. "Jsem! Chtěla jsem se podívat, jak slavíte Vánoce. Když jsem se dívala shora, vypadalo to moc hezky. U nás Vánoce neslavíme tak jako vy." Gábinka vzala Hvězdičku opatrně do náruče a odnesla ji domů. "Víš co? Posadím tě na špičku vánočního stromku, abys vás dobře viděla."

Hvězdička se štěstím celá rozzářila. Po celou dobu Vánoc seděla na vrcholku nazdobené borovice a všechno bedlivě pozorovala. Když Gábinka a její rodiče dojedli štědrovečerní večeři a pod stromečkem se objevily dárky, rozsvítila se tak moc, že ani nemuseli rozsvěcet světlo. A když bylo po Vánocích, vrátila se zpátky do nebe, aby o svém dobrodružství vyprávěla i ostatním hvězdám. Od těch dob můžete na mnoha vánočních stromcích spatřit zářící hvězdy. Také ony totiž chtějí na vlastní oči vidět opravdové pozemské Vánoce. A možná že letos některá z nich zamíří právě k vám!

Pospíšilová Zuzana - Vánoční pohádky





Co se andělovi nelíbilo


Zatímco Josef s Marií putovali do Betléma, jeden z andělů svolal všechna zvířata, aby mezi nimi vybral ta nejvhodnější, která budou v chlévě pomáhat Svaté rodině.

Jako první se samozřejmě hlásil lev: "Jen král je hoden sloužit Králi světa," zavrčel. ,,Já se postavím ke vchodu a každého, kdo by se chtěl k Ježíškovi jen přiblížit, roztrhám!" ,,Jsi příliš hrubý," odmítl ho anděl.

Andělovi se k nohám ihned začala lísat liška. Vychytrale ho s nevinným pohledem přesvědčovala: "Nejvhodnější jsem přece já. Každého rána pro Božího syna ukradnu nejlepší med a mléko. A Marie s Josefem se se mnou také budou mít dobře. Každý den jim přinesu mlaďoučkou slepici." "Ty jsi příliš nepoctivá," namítl anděl.

Po těch slovech před andělem roztáhl svůj nádherný ocas páv. Zamával mu peřím duhových barev před očima a prohlásil: "Se mnou se i obyčejná stáj změní v královský palác, který by jim záviděl i Šalomoun!" "Ty jsi zase moc pyšný," mínil anděl.

Zvířata předstupovala před anděla jedno po druhém a vychvalovala své největší přednosti. Marně. Andělovi se nezamlouvalo ani jedno z nich. Ale všiml si osla a vola. Pracovali na poli u vesničana, který bydlel poblíž betlémské stáje.

Anděl na ně zavolal: "A co můžete nabídnout vy?" "Nic," odpověděl osel a sklopil skromně dlouhé uši. "My jsme se nenaučili ničemu - jenom pokoře a trpělivosti. Všechno ostatní nám přinese jenom rány holí." Vůl však nesměle namítl, aniž by vzhlédl od země: "Ale čas od času bychom mohli odhánět mouchy dlouhým ocasem." Konečně se anděl spokojeně usmál: "Právě vás jsem potřeboval!"

Bruno Ferrero


Použítí textů, afirmací, meditací je na vlastní zodpovědnost, šíření vámi vybraného textu prosíme v původní podobě s uvedením odkazu na naše stránky www.duhovenebe.blog.cz Děkujeme
 


Aktuální články

Reklama