LETNÍ ČAS

1. července 2015 v 11:11 |  Cesta duše

Letní čas

Přejeme krásné prožití letních prázdninových dovolenkových dní!
Odpočinek, načerpání sil, užívání přírody, vody a slunce v kruhu těch, které máte ze srdce rádi.
Nebo podle sebe i samoty a ticha, abyste našli sami sebe.
POHODOVÉ KRÁSNÉ LÉTO!




Svoboda ducha

Co je to skutečná svoboda ducha a jak jí v dnešním světě nalézt? Vždyť každý z nás má nesčetné množství povinností, starostí, radostí i trápení.

Zkusme se zahledět do prapůvodu našeho bytí, které skrývá skutečný smysl života. Proč putujeme po této Zemi a kam máme dojít? Je náš život a s ním to co vidíme, slyšíme a celkově vnímáme svými smysly, jen tou jedinou skutečností a pouze tou pravou realitou?

Pohleďme na náš život ze zcela jiného úhlu, než jsme tomu zvyklí: Člověk vyšel jako nevědomé seménko ducha z ruky pravěčného Tvůrce. Celé Stvoření bylo již od svého prvopočátku řízeno a udržováno moudrými zákonitostmi, kterým se musí podrobit každý tvor, který chce žít, radovat se a prožívat vše, co mu ve všech svých zázračných proměnách života nabízí. Člověk v počátcích svého bytí toužil po uvědomění sebe sama, po plnohodnotném a hlubokém prožívání. Musel se vydat na dlouhou pouť. Z krásných světlých úrovní sestoupil dolů do hmotností, kde se měl učit znát Stvoření a jeho pravěčné zákony. Jedině prožíváním se může učit, řečeno v nejprostším slova smyslu- co je dobré a co je špatné, neboli co je podporující, pomáhající a tedy světlé, nebo co je naopak rušící, bořící, strhující dolů, tedy temné.

V oněch pravěčných zákonitostech je také vetkáno to, že následek se vždy vrací tam, odkud vyšla příčina. A tak se každý člověk mohl učit z následků svých činů, které musel prožívat sám na sobě. Od těch dob, kdy člověk poprvé ochutnával a prožíval záchvěvy všech dějů zde na Zemi, uplynulo mnoho vody. Ať tomu lidé věří nebo ne, každý z nás po této Zemi putoval již nesčetněkrát, a měl by tedy již vědět, co dělat, aby bylo jeho konání prospěšné celku a bylo v souladu se zákonitostmi, které dobro podporují tím, že je rozhojněné vrací zpět, a zlo taktéž vrací znásobeno, aby původce mohl plně prožít jeho následky a v hloubi duše se pak rozhodl již tak nikdy nečinit.

Lidé se i přes to, že jsou ve "škole života" již nesmírně dlouhou dobu, neustále se zaplétají do nitek svého osudu a zamotávají, ztrácí a často si i znemožňují volnou a jasnou cestu, která vede vzhůru. Cesta lidského ducha ve světlých výšinách započala, pokračuje opakovanou poutí po hutné pozemské pláni a má opět končit ve světlých zahradách našeho Tvůrce, kde pak člověk smí vědomě prožívat radostné tvoření v láskyplném působení pro podporu a rozkvět celého Stvoření.

Náš duch, jenž sídlí v našem nitru, je věčný. Odložením našeho pozemského těla se pouze rodí do světa jiného. Vše, co vidíme svýma očima zde a co můžeme sledovat i těmi nejlépe vykonstruovanými přístroji, ještě není vše.

My nemůžeme nyní vidět nesčetné dálavy překrásných zářivých světů, které jsou vysoko nad touto Zemí. Ale náš duch o nich ví. On po nádheře těchto úrovní touží. Pokud mu však svými pozemskými přáními a konáním znemožňujeme cestu vzhůru, do našeho světlého domova, cítíme v nitru tlak, jsme bez radosti, a navíc musíme stále sklízet, co jsme zasili svým konáním.

A tak i když toužíme být svobodní, cítit se lehce, volně a radostně, máme-li vše, co jsme si pozemsky přáli, ale náš duch necítí vroucí, nezkalené spojení s čistotou a krásou svého pravého domova, nemůžeme se nikdy cítit skutečně svobodni a šťastni.

Pravé štěstí a radost je volnost a svoboda ducha, to, že nasloucháme jeho hlasu, který nás touží stále vést krůček po krůčku i přes všechny strastiplné cesty, které jsme si svým dosavadním působením připravili, vzhůru. Vzhůru ke Světlu, kde je východisko Pravdy, Lásky, Čistoty, Života i Světla. Vzhůru ke Stvořiteli, jenž jest tou nezářivější mocnou silou. A pokud člověk chová ve svém nitru lásku k Němu na prvním místě a své myšlení, cítění i konání sladí s Jeho vůlí, která je naplněna moudrostí a Láskou, jeho duch může radostně a šťasten kráčet po stupních vedoucích vzhůru. Takový člověk cítí, jako by měl křídla a mohl je roztáhnout. Každá překážka a pozemská těžkost se při pohledu vzhůru a se spojením s mocnou zářící silou, kterou smí přijímat do svého nitra, může být snadno a s lehkostí překonána. A člověk si svým radostným naladěním všechny lidi kolem nakloní a stane se i pro ně zdrojem inspirace a radosti. Jeho pozitivní přístup a znalost zákonů Stvoření, které všechno dobro vždy podporují, mu činí jeho cestu nádhernou a radostnou, plnou pomocí, požehnání a vyplněnou činy, které smí vykonávat s radostí ke cti velikého vznešeného Stvořitele.

Pravá svoboda ducha znamená nejprve pokorné sklonění se před velikostí a moudrostí pravěčných Božích zákonů. Moudrý člověk sám pozná, že tou nejjednodušší, nejlepší, ale současně i nejnádhernější cestou životem je cesta, která je plně v souladu se zákonitostmi, které jsou moudrou prozřetelností vetkány do Stvoření jako stále pulsující a živoucí provazce věčného trvání, růstu a zrání.

Po onom pokorném sklonění následuje radostný vědomý činorodý život, během něhož svého ducha nesmíme zotročit pozemskými ustanoveními, omezeními, sklony či náruživostmi, ale necháme jej jíti svobodně jeho cestou, která vede vždy jen vzhůru. Poznáme pak, že nás nic netísní, netlačí a nesužuje, nýbrž celé Stvoření je takovému člověku ku pomoci a on jej svou vůlí může řídit ke stálému zušlechťování a trvalému rozkvětu. Teprve při trvalém plnění povinností, které nám jsou jako lidským duchům z vůle Boží uloženy zde na Zemi, můžeme nalézt naplnění, harmonii, trvalý mír v duši a svobodu, po které každý člověk v nitru touží.


M.M.

http://www.cesta-zeny.sk




Použití textů, afirmací, meditací je na vlastní zodpovědnost, šíření vámi vybraného textu prosíme v původní podobě s uvedením odkazu na naše stránky www.duhovenebe.blog.czDěkujeme

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama