VÁNOČNÍ ZAMYŠLENÍ

24. prosince 2015 v 9:30 |  Moudré myšlenky

Vánoční zamyšlení

Každý věřící má vánočním dnům věnovat velkou a soustředěnou pozornost, vidět v nich setkání s nejvyšším a nejkrásnějším Principem života, jemuž lze říci Boží Láska. Její mysteria lidstvu známá i ještě zcela ukrytá promítají svá hluboká tajemství obrazy nepředstavitelné krásy a zářícího spektra.
I když nelze do nich vědomě nahlédnout a v plnosti chápat jejich hloubky a významy, poznávat jejich reflex na život všech i zvlášť na každého jedince, zůstávají ve své bytostné úloze. Dávají nesmírné požehnání a posvěcení, zvedají celou Zemi do náruče nebes a v ní každou živou duši i s nejmenší částí její tělesné existence.
Proto vítejme vánoční čas jako jedinečnou příležitost pro své povznesení, zušlechtění, posvěcení. Milujme jej a dejme mu vše, co lze dát ze dnů a chvil svátečních i všedních, z mysli, srdce i slova člověka . . .
Tiché dny plynou za sebou jako korálky na šňůrce navlečené. Jsou stejné v práci i starosti, v radosti i zármutku. Podobají kapičkám vody nebo ovečkám vyvedeným na pastvu. Jejich krok je však přece jenom rychlejší, jak tomu bývá před cílem. Vánoční čas dává všemu rychlejší pohyb, myšlenky naplní vzrušením.
Přijde pohladit skráně jemným dotekem - přiblížením Boží lásky ke každému srdci. Přijde zjasnit dny a naplnit duši dojetím, něžnou i laskavou pozorností ke každému člověku, ke všemu Božímu stvoření. I do mysli vloží úvahy a přemýšlení o životě.
Pověz mi, dobo vánoční - jak jsi přišla do života lidí, a proč jsi tak podivuhodná a zvláštní: pověz mi - proč jsi . . . ?
Tiše a pozorně naslouchám zvěsti nesoucí se prostorem ve vánoční čas na neslyšných křídlech andělských. Vánoční doba pokoje a lásky snesla se na Zemi v onen čas, kdy vysoké a daleké nebeské světy, neviditelné lidským očím, otevřely svou bránu a vyslaly k ní do prostoru lidského života nesmírnou lásku z Boha, Tvůrce všehomíra. Láska byla dlouho jako uzavřena v srdci Božím a svět o ní slýchal jen od proroků andělských. Proto její velikost a krásu nebylo možno si plně uvědomit, představit. Protože svět ji málo zna l a nerozuměl jí, nepřijal ji za posla smíření Boha s lidmi - vzal jí možnost působení na Zemi. Jejího posla zlem zahubil.
Poslem Lásky Boží, zvěstovatelem je Kristus. Od času sestoupení Boží Lásky ve jménu Kristus na tento svět, se v každý vánoční čas duchovně obnovuje její příchod do Země. Dotkne se vždy silně lidských srdcí. Přiblíží se a vstoupí až na jejich v nitru skrytý práh. Upozorní na svou blízkost každou duši zvlášť. Neslyšným hlasem ji volá k sobě a tiše jí domlouvá. Zavolá, aby se radovala a přijala lásku do svého domova i do každé části svého já.
Říká jí:
Poznej Krista, přijmi Jej do svého života. On tě povznese do prostorů světla, kde je původ života. Zamysli se v tichém rozjímání i v tento vánoční čas, vzpomeň, co bylo přineseno Zemi zjevením Boží Lásky v Dítěti betlémském . . . -
Vánoční tiché poselství - mluvíš k mé duši a já si přeji a na to myslím, abych ti dobře rozuměl, pochopil tvou svatou řeč.
Vkládám si tě do vědomí a do dlaní jak otevřenou knihu pro stálé čtení o zázraku zjevení Boží Lásky, o Jejím tajemném Vtělení. Vkládám tě, vánoční poselství, do své mysli i do své vnitřní duchovní paměti, abych na tebe nikdy nezapomněl, ať mé cesty jdou kamkoli. Nic z tohoto světa mi je nepřekryje, stranou neodvede. Vždy je chci mít v paměti a naplňovat se posvátnostmi jejich zvěsti, působením milosti, kterou nesou každé lidské duši, otevřené a připravené pro vstup lásky v ni.
Lásko Boží, jsi veliká, nesmírná. Mé představy tě neobsáhnou, mé myšlenky mají k tobě ještě dalekou cestu. Pronikla jsi z vysokých prostorů až do života Země, kde žijí lidé. Mezi nimi jsem i já na cestě, která začíná jako sta jiných - zrozením a mladým věkem života.
Bože, jak jsi dobrý, dáváš-li i mně poznat svou lásku, přijmout milosti z jejího Vtělení. Jak maličký paprsek vnímá mé nevědomé srdce, které se ponořilo do věcí zemského života pro poznání jeho tíže, pro zápas mé duše se vším zlým . . .
Stálý pramen lásky, který dovedu postihnout a prožít, mi stačí, abych i já ve vánoční čas žil v rozechvění, v radostném očekávání na projev lásky svých blízkých a drahých. Těším-li se na lásku lidskou, jak nemám toužit po lásce nejvyšší, krásné a věčné? Jen Ty mne můžeš naplnit radostí a tichým klidem srdce - jeho náručí mne můžeš obejmout!
Odpověz mi, Božská lásko, na toto mé přání poznávat zblízka Tvou krásnou tvář, pocítit Tvou náruč prožitkem přímým a vědomým, zachytit každý paprsek jasu a světla z Tebe vycházející k ozáření mé cesty Zemí. Dej mi pocítit svůj blahý dotek mé duše v tento čas vánoční. Dej mi spočinout ve svých loktech úsměvných, blahých i silných. Jsem duše lidská - dítě nebeské - na věky Tvé . . . !


Uzřela jsem schodiště vedoucí do nekonečné výšky a dálky, až k trůnu Boží Lásky. Po tomto schodišti jsem rozechvěna vystupovala výš a výš, dál a dál, až jsem se ocitla v podivuhodném prostoru, kde nebylo již tvarů, kde se věci jen vnímají a vyjadřují. V tomto tichém nekonečném prostoru jsem po chvíli vnímala malou tichounkou svatyni, v níž Někdo přebývá. Ten Někdo byl neviditelný, byl skrytý a nezjevitelný, tichý, nevýslovně něžný a láskyplný. Ticho, jež kolem vládlo, bylo působivé, že dojímalo až k zalknutí.
Tu počal Neviditelný mluvit hlasem tak vroucím a něžným, tichounkým a nezvučným, a přece jej duše vnímala a slyšela. Mluvil o veliké neskonalé lásce, mluvil o touze srdce svého. Duší mou prochvívala vlna dojetí tak silná, že mé oči, celá tvář byla zaplavena slzami nevýslovných citů, radosti, štěstí i úžasného ohromení, bázně a ostychu.
Dojetí a oblažení nad láskyplností, dobrotivostí a něhou Mluvícího bylo nesmírné, slovy nevyjádřitelné. A tichounký hlas mluvil, volal mne a volal všechny své věrné duše. Volal a zval je blíž a blíž k sobě a vyznával jim svůj stesk. Pak zmlkl Hlas . . .
Nyní jsem uslyšela něco, co mě rozechvělo tak, že se mi zdálo, že nesnesu té krásy a líbeznosti a že ztratím vědomí sama sebe.
Zazněl překrásný, přečistý, přejemný, ale sytý a zvučný zvuk, jakoby někdo udeřil do stříbrného nebo zlatého zvonku a on vydal tón, jejž ucho lidské neslyšelo a neuslyší. Byla to nevýslovná krása, byla to nadzemská harmonie, byl to prožitek, po němž již duše nechce na Zemi žít.
Byl to Hlas Beránka našeho, Hlas Lásky Boží.
Pokud mé slabé síly stačily, zaznamenala jsem jej do lidské mluvy.
Přijměte jej, duše drahé, jako vzácný vánoční dar Boží. Kéž naplní vás takovou blažeností, takovým něhyplným dotekem Lásky Boží, jako naplnil mne. Kéž rozechvěje nejčistší struny vašeho srdce, aby vydaly tóny, jimiž zazní vánoční píseň lásky k Bohu.

Božena Cibulková Vánoční rozjímaní


Použití textů, afirmací, meditací je na vlastní zodpovědnost, šíření vámi vybraného textu prosíme v původní podobě s uvedením odkazu na naše stránky www.duhovenebe.blog.cz Děkujeme
 


Aktuální články

Reklama