A BÁSNÍK ŘEKL ...

3. března 2016 v 1:11 |  Ukázky z knih

A básník řekl - Promluv k nám o kráse.

A on odpověděl: ...

Kde budete hledat krásu a jak ji naleznete, nebude-li ona sama vaší cestou a vaším vůdcem?
A jak o ní budete mluvit, jestliže ona sama nebude utkávat předivo vaší řeči?

Ti, kdo jsou zoufalí a zranění, říkají, "Krása je laskavá a jemná.
Jako mladá matka plaše skrývající svou vlastní slávu, kráčí mezi námi."
A ti, kteří cítí vášeň, říkají, "Ne, krása je velmi mocná a strašlivá.
Jako bouře otřásá zemí pod našima nohama a nebem nad naší hlavou."
Ti, co jsou unaveni a vyčerpáni, říkají, "Krása je stvořena z něžného šepotu. Promlouvá v naší duši.
Její hlas proniká do našeho ticha jako mdlé světlo zachvívající se obavami ze stínů."
Ale ti, co cítí neklid, říkají, "Slyšeli jsme ji hlasitě volat uprostřed hor,
A v jejích výkřicích se ozýval dupot kopyt a údery křídel a řev lvů."

V noci ti, kteří střeží město, říkají, "Krása se objevuje za úsvitu na východě."
A v době polední poutníci a ti, kteří těžce pracují, říkají "Viděli jsme, jak zachází za obzor země z oken západu slunce."

V zimě říkají ti, kteří se brodí sněhem, "Objeví se s jarem a vyhoupne se na vrcholky hor."
A v letním žáru ti, kteří žnou klasy, říkají, "Viděli jsme ji tančit s podzimním listím a zahlédli jsme vločky sněhu v jejích vlasech."
Tohle vše jste říkali o kráse,
přesto ve skutečnosti nemluvíte o ní, ale jen o svých neuspokojených potřebách.
A krása není potřebou, ale vzrušením a extází.
Nejsou to žíznící ústa, ani natažená prázdná dlaň.
Ale je to planoucí srdce a okouzlená duše.

Není to obraz, jaký byste mohli spatřit, ani píseň, kterou můžete slyšet,
ale je to představa, kterou vidíte se zavřenýma očima, a píseň,
jíž je možno slyšet jen když si zacpete uši.
Není to míza prýštící z vrásčité kůry, ani křídlo připoutané k pařátu,
ale je to zahrada, jež je stále v květu, a hejno andělů, kteří jsou stále v letu.

Lidé z Orfalesu
, krása je život, když život odhalí svou svatou tvář.
Ale vy jste život a vy jste závoj.
Krása je věčnost hledící na sebe v zrcadle.
Ale vy jste věčnost a vy jste zrcadlo.
A astronom řekl, Pane, a co čas?
Promluv o čase?

A on odpověděl:

Chtěli byste měřit čas, neměřitelný a nezměrný.
Chtěli byste přizpůsobit své chování a směr cesty své duše hodinám a ročním obdobím.
Z času byste chtěli učinit proud, na jehož břehu budete sedět a sledovat, jak protéká kolem.

Vaše nitro je však bez času a je si vědomo bezčasovosti.
A ví, že včerejšek je pouhou vzpomínkou dneška, a že zítřek je dnešním snem.
A že to, co ve vás zpívá a rozjímá, stále ještě sídlí uvnitř prvního okamžiku, jenž rozesel hvězdy ve vesmíru.
Kdo z vás necítí, že jeho síla milovat je bez hranic?
A kdo z vás zároveň necítí, že opravdová láska, ač bez hranic, směřuje do středu bytí a nepřechází od jedné myšlenky na lásku k druhé, ani od jednoho projevu lásky k druhému?
A není čas právě takový jako láska, nerozdělitelný a nekonečný?

Ale jestliže musíte v myšlenkách měřit čas na období, nechť tedy každé období obklopuje všechna další období.
A nechť dnešek objímá minulost vzpomínkou a budoucnost touhou.


Kahlil Gibran - Prorok


Použití textů, afirmací, meditací je na vlastní zodpovědnost, šíření vámi vybraného textu prosíme v původní podobě s uvedením odkazu na naše stránky www.duhovenebe.blog.cz Děkujeme
 


Aktuální články

Reklama