SMARAGDOVÉ DESKY

21. května 2016 v 18:30 |  Moudrost dávných věků

Smaragdová deska IV. - Zrození vesmíru

Naslouchej, ó člověče, hlasu moudrosti, naslouchej hlasu Thotha, Atlanťana. Volně dnes dávám ti svou moudrost, z času a prostoru tohoto cyklu; mistr mystérií, Slunce rána, Thoth, učitel lidí, je ze VŠEHO.

Kdysi dávno, ve svém dětství, ležel jsem pod hvězdami na dávno pochované Atlantidě, snívajíc o mystériích daleko nad lidmi. Potom v mém srdci vyrostla tužba ohromná, podmanit si cestu, která vedla ke hvězdám.
Rok co rok jsem hledal moudrost, hledajíc nové poznání, následujíc cestu, až nakonec má Duše, v obrovské námaze vymanila se ze svého otroctví a odrazila se pryč. Svobodný byl jsem od otroctví lidí země. Svobodný od těla, mihl jsem se tmou. Konečně se mi odemknul hvězdný prostor. Svobodný byl jsem od otroctví tmy. Teď až na konci vesmíruhledal jsem moudrost, daleko nad poznáním ohraničeného člověka.


Hluboko do vesmíru, má Duše cestovala volně do kruhu světla nekonečna. Neznámé, nad poznáním, byli některé z planet, ohromné a gigantické, nad sny lidí. Přece jen našel jsem Zákon, v celé jeho kráse, pracující skrze ně i mezi nimi, stejně jako tu mezi lidmi.

Blýskla se vpřed má duše přes krásu nekonečna, dalece přes vesmír, letěl jsem se svými myšlenkami.

Odpočíval jsem tam na planetě krásy. Tóny harmonie naplňovali všechen vzduch. Byli tam formy, pohybující se podle Pořádku, ohromné a vznešené jako hvězdy v noci; nastoupené v harmonii, seřazené v rovnováze, symboly Kosmu, jako podle Zákona.

Mnoho hvězd jsem potkal na své cestě, mnoho ras člověka na jejich světech; některé sahali vysoko jako hvězdy rána, některé padali dolů do černoty noci. Každý a všechny z nich se prodírali nahoru dosahujíce výšiny, zkoumajíc hloubky, pohybujíc se v časech, v říších jasu, prožívajíc temnotu, dosahujíc Světlo.

Věz, ó člověče, to Světlo je tvé dědictví. Věz, že temnota je jen závojem. Zapečetěn je v tvém srdci věčný jas, čekající na moment vydobytí svobody, čekající na roztrhnutí závoje tmy.

Našel jsem některých, kteří si vydobyli éter. Svobodní od prostoru, i když stále byli lidmi. Použijíc sílu, která je základem VŠECH věcí, daleko ve vesmíru stvořili planetu, vytyčili ji silou, která VŠÍM protéká; zrážejíc a splývajíc éter do forem, které rostli, jak oni chtěli. Převyšujíc vědu, oni, ze všech ras, mocní v moudrosti, synové hvězd.

Na dlouhý čas jsem se zastavil, dívajíc se na jejich moudrost. Viděl jsem je tvořit z vnějšího éteru města gigantické, z růže a zlata. Tvořili dále z prvotního elementu, základu vší hmoty, éter odlétal do daleka.

Daleko v minulosti, podrobili si oni éter, osvobodivše se od otroctví lopoty; jen zformují ve své mysli obraz a bleskurychle vytvořený, vyroste.

Potom dále má duše uháněla Kosmem, vždy uzřela, nové věci a staré; učí se, že člověk je skutečně zrozený ve vesmíru, Slunce Slunce, dítě hvězd.

Věz, ó člověče, jakoukoliv formu obýváš, jistě je v jednotě s hvězdami. Tvoje těla nejsou nic než planety obíhající kolem svých centrálních sluncí. Když získáte světlo vší moudrosti, svobodně vy budete zářit v éteru - jedno ze Sluncí, které osvětluje vnější temnotu - jeden z narozených ve vesmíru, vyrostlých do Světla.

Tak jako hvězdy v čase ztratí svou zář, světlo od nich procházející do velkého zdroje, tak, ó člověče, tvá duše plyne vpřed, nechávaje za sebou temnotu noci.

Vytvořená dále prvotním éterem, naplněna září, která teče ze zdroje, ohraničena éterem splynutým kolem, přece vždy plane, až dokud není nakonec svobodná. Vyzdvihni svůj plamen z temnoty, odleť noci a budeš svobodný.

Cestoval jsem časoprostorem, poznajíc, že moje duše byla konečně osvobozena, poznajíc, že teď by jsem mohl sledovat moudrost. Až nakonec, prošel jsem na pláň, ukrytou před poznáním, neznámou moudrosti, rozšířenou nade vše, co známe. Teď, ó člověče, když jsem měl toto poznání, šťastna rostla má duše, protože teď jsem byl svobodný. Naslouchej, ty zrozen ve vesmíru, naslouchej mé moudrosti: nevíš, že ty též budeš svobodný.

Naslouchej opět, ó člověče, mé moudrosti, ono slyšení, ty též smíš žít a být svobodný. Ne ze země si ty, pozemský, ale dítě Nekonečného Kosmického Světla.

Teď, tobě dávám poznání, svobodu vstoupit na cestu, kterou jsem kráčel, ukazujíc ti pravdivě, jak svým snažením, kráčel jsem cestou, která vede ke hvězdám.

Naslouchej, ó člověče, a poznej existenci svého otroctví, poznej, jak se sám osvobodit z osidel. Mimo temnoty povstaneš nahoru, v jednotě se Světlem a v jednotě s hvězdami. Následuj vždy cestu moudrosti. Jen takto můžeš povstat zdola. Vždy osud člověka vede ho vpřed do Zatáček Nekonečného CELKU.

Poznej, ó člověče, že celý vesmír je uspořádán. Jen Pořádkem si v Jednotě se VŠÍM.
Pořádek a rovnováha jsou Zákonem Vesmíru. Následuj ho a budeš v Jednotě se VŠÍM.


Ten, kdo by následoval cestu moudrosti, otevřený musí být Květu Života, rozšiřujíc své vědomí z temnoty, plynouce časem a prostorem v CELKU.

Hluboko v tichu, nejprve se musíš zdržovat až do doby, dokud se neosvobodíš od žádostivosti, svobodný od dychtivosti mluvit v tichu. Přemoci tichem otroctví slov. Zdržovat se jídla až do vítězství nad žádostivostí po jídle, která je otroctvem duše.

Potom si lehni ve tmě. Zavři ty oči před loučemi Světla.

Soustřeďuj svou sílu duše na místo svého vědomí, střes z ní pouta tmy. Umísti v místě své mysli obraz tebou toužený, vyobraz místo, které toužíš vidět. Vibruj tam a spět svou silou. Uvolni duši z její tmy. Prudce ty musíš třást celou svou silou, až dokud nakonec tvá duše nebude svobodná.

Mocný nad slovy je oheň Kosmu, visící nad pláněmi, neznámý lidem; mocný a rovnovážný, pohybující se podle Pořádku, hudba souladů, daleko nad člověkem. Mluvící hudbou, zpívající barvami, oheň počátku Věčnosti VŠEHO.

Jste jiskrou plamene, ó děti mé, hoříte barvou a žijete hudbou. Poslouchejte hlas a budete svobodní. Vědomí svobodné jest sloučené s Kosmem, v Jednotě s Pořádkem a Zákonem VŠEHO.

Nedověděl si se, člověče, že navzdory temnotě, Světlo poplane dále, symbol VŠEHO.

Modli se tuto modlitbu za dospívání moudrosti. Modli se za příchod Světla do CELKU. "Mocný Duch Světla, které září Kosmem, přitáhni můj plamen blíž v harmonii k tobě. Pozdvihni můj oheň ven z temnoty, magnet ohně, který je v Jednotě se VŠÍM. Pozdvihni mou duši, ty mocný a silný. Dítě Světla, neodvracej se. Přitáhni mě silou, aby jsem se rozpustil v tvém ohnisku; v Jednotě se všemi věcmi a všechny věci v Jednom, v ohni námahy života a v Jednotě s Rozumem."

Když osvobodíš svou duši z otroctví, věz, že pro tebe temnota bude mrtvá. Vždy přes vesmír můžeš hledat moudrost, neohraničený okovy kovanými v těle.

Vpřed a nahoru do rána, svobodně se blýskni, ó Duše, do říš Světla. Pohybuj se v Řádu, pohybuj se v Harmonii, svobodně se budeš pohybovat s Dětmi Světla.


Hledej a poznej můj Klíč Moudrosti. Takhle, ó člověče, budeš určitě svobodný.






Smaragdová deska X. - Klíč času

Poslouchej, ó člověče. Vezmi si z mé moudrosti. Dozvěz se o hluboko ukrytých mystériích vesmíru. Dozvěď se o Myšlence, která rostla v hlubině, přinášejíc do vesmíru Řád a Harmonii.

Věz, ó člověče, že všechno, co existuje, má bytí jen kvůli Zákonu. Poznej Zákon a budeš svobodný, nikdy nespoután okovy tmy.

Daleko, přes zvláštní prostory, cestoval jsem do hloubky propasti času, dovídajíc se nesrozumitelné a ještě nesrozumitelnější mystéria, dokud se na konci všechno neodhalilo. Věz, že mystérium je mystériem jen tehdy, když je to vědomost člověku neznámá. Když přezkoumáš srdce veškeré mystérie, vědomost a moudrost budou jistě tvé.

Hledej a poznej, že Čas je tajemstvím, pomocí kterého se můžeš osvobodit od tohoto prostoru.

Dlouho jsem já, Thoth, hledal moudrost; ano, a budu ji hledat do konce věčnosti, protože vím, že vždy před Postoupením se pohne cíl, který se snažím dosáhnout. Dokonce Páni Cyklů vědí, že ještě Oni nedosáhli cíl, protože se vší jejich moudrostí oni vědí, že Pravda vždy roste.

Jednou, v čase minulém, mluvil jsem s Přebývajícím. Zeptal jsem se ho na mystérium času a prostoru. Položil jsem mu otázku, která vyvstala v mém bytí, řkouc: "Ó Mistře, co je čas?"

Potom ke mně promluvil On, Mistr: "Věz, ó Thoth, na začátku byla prázdnota a nicota: věčná, nekonečná nicota. A do nicoty přišla myšlenka, smysluplná, všepronikající, a naplnila Prázdnotu. Neexistovala žádná hmota, jen síla, pohyb, vibrační vír účelné myšlenky, která naplnila Prázdnotu."

A zeptal jsem se Mistra, řkouc: "Byla tato myšlenka věčná?" A odvětil mi Přebývající, řkouc: "Na začátku byla věčná myšlenka, a aby myšlenka byla věčná, musí existovat čas. Tak do všepronikající myšlenky vrostl Zákon Času. Ano, čas, který existuje skrze všechen prostor, plynoucí hladkým, rytmickým pohybem, který je věčně v stavu znehybnění. Čas se nemění, ale všechny věci se mění v čase. Protože čas je síla, která drží události odděleny, každou na svém náležitém místě. Čas není v pohybu, ale ty se pohybuješ skrze čas, jak se tvé vědomí pohybuje od jedné události k druhé. Ano, prostřednictvím času existuješ, všechno ve všem, věčná Jedna existence. Věz, že ač jste v čase odděleni, přece stále jste Jedno ve všech existujících časech." Přestal potom hlas Přebývajícího, a odešel jsem uvažovat o čase. Protože jsem věděl, že v těchto slovech leží moudrost a cesta na prozkoumání mystérií času.


Často jsem uvažoval nad slovy Přebývajícího. Potom jsem se snažil vyřešit mystérium času. Zjistil jsem, že čas se pohybuje přes zvláštní uhly. Přece jen prostřednictvím zakřivení jsem mohl doufat, že dosáhnu klíč, který by mi poskytl přístup k časoprostoru. Zjistil jsem, že jen pohybováním se nahoru a přece znovu pohybováním se vpravo jsem se mohl osvobodit od času tohoto pohybu.

Vystoupil jsem ze svého těla, pohyboval jsem se pohyby, které mě měnili v čase. Zvláštní byli pozoruhodnosti, které jsem viděl na svých cestách, mnohé mystéria, které se otevřeli pohledu. Ano, viděl jsem počátek člověka, dozvěděl jsem se z minulosti, že nic není nové.

Snaž se, ó člověče, poznat cestu, která vede přes prostory, které jsou tvořeny dále v čase.

Nezapomínej, ó člověče, při všem tvém hledání, že Světlo je cílem, který se máš snažit dosáhnout. Hledej vždy Světlo na své cestě a vždy pro tebe ten cíl přetrvá. Nedovol nikdy svému srdci, aby se obrátilo k temnotě. Světlem nech svou Duši být, sluncem na cestě. Věz, že ve věčném jasu, ty budeš vždy nacházet svou Duši ukrytou ve Světle, nikdy nepřipoutanou otroctvím k temnotě, vždy září vpřed Slunce Světla.

Ano, věz, ač ukryta v temnotě, tvá Duše, jiskra skutečného plamene, existuje. Buďto v Jednotě s největším ze všech Světel. Najdi při Zdroji Konec svého cíle.

Světlo je život, protože bez velkého Světla nic nemůže nikdy existovat. Věz, že ve vší stvořené hmotě, srdce Světla vždy existuje. Ano, ač spoutáno v temnotě, vnitřní Světlo stále existuje.

Jednou jsem stál v Síních Amenti a slyšel jsem hlas Pánů Amenti, mluvící v tónech, které zvonili skrze ticho, slova síly, mohutné a mocné. Zazpívali píseň cyklů, slova, které otevřeli cestu nahoru. Ano, viděl jsem velkou cestu otevřenou a podíval jsem se na okamih nahoru. Viděl jsem pohyby cyklů, rozsáhlé, jak to myšlenka Zdroje mohla
zprostředkovat.


Věděl jsem potom, že dokonce Nekonečno se pohybuje dále k nějakému nemyslitelnému konci. Viděl jsem, že Vesmír je Řád a část pohybu, který se rozšiřuje do celého prostoru, část Řádu Řádů, neustále se pohybující v harmonii vesmíru. Viděl jsem kroužení cyklů jako rozsáhlé kruhy napříč nebem. Věděl jsem tehdy, že všechno, co má bytí, roste, aby potkalo ještě jiné bytí ve vzdáleném seskupení prostoru a času. Věděl jsem tehdy, že v Slovech je moc na otevření úrovní, které jsou ukryty před člověkem. Ano, že dokonce v Slovech leží ukrytý klíč, který otevře nahoru a dolů.

Naslouchej teď, člověče, tomuto slovu, které ti zanechávám. Použij ho a najdeš moc v jeho zvuku. Pověz to slovo: "Zin-Uru" a najdeš sílu. Přece musíš pochopit, že člověk je ze Světla a Světlo je z člověka.

Naslouchej, ó člověče, a poslyš o mystériu neznámějším než všechno, co leží pod Sluncem. Věz, ó člověče, že všechen prostor je naplněn světy vevnitř světů; ano, jeden v druhém, a přece oddělené Zákonem.

Jednou v mém hledání hluboko pochované moudrosti, otevřel jsem dveře, které Je uzavírají před člověkem. Zavolal jsem z jiných úrovní bytí, jednu, která byla světlejší než dcery člověka. Ano, zavolal jsem ji z vnějších prostor, aby zářila jako Světlo ve světě lidí.

Použil jsem buben Hada. Měl jsem oblečené roucho z purpuru a zlata. Umístil jsem na své hlavě korunu ze Stříbra. Kolem mně kruh z rumělkového světla. Pozdvihl jsem ruce a zakřičel jsem vzývání, které otevírá cestu k úrovním zponad, zakřičel jsem k Pánům Znamení v jejich domech: "Páni dvou horizontů, strážcové trojitých bran, postavte se Jeden vpravo a Jeden vlevo, jak Hvězda povstane na svém trůně a vládne nad svým znamením. Ano, ty tmavý princ z Arulu, otevři bránu zastíněné, ukryté krajiny a uvolni tu, kterou držíš uvězněnou.

Poslouchejte, poslouchejte, poslouchejte tmaví Páni a Zářící, a prostřednictvím jejich tajných jmen, jmen, které znám a dokážu je vyslovit, poslouchejte a poslechněte mou vůli."

Osvětlil jsem potom plamenem svůj kruh a zavolal jsem Ji do úrovní prostoru nad. "Dcera Světla, vrať se z Arulu. Sedmkrát a sedmkrát jsem prošel ohněm. Jídlo jsem nejedl. Vodu jsem nepil. Zavolal jsem tě z Arulu, z říše Ekeršegal, povolávám tě, Paní Světla."

Potom se přede mnou zdvihli tmavé postavy; ano, postavy Pánů z Arulu. Rozdělili se přede mnou a vystoupila Paní Světla. Osvobozená byla teď od Pánů noci, svobodná, aby žila ve Světlech zemského Slunce, svobodná, aby žila jako dítě Světla.

Naslouchejte a poslouchejte, ó děti moje. Kouzelná je vědomost a je jen Zákon. Nebojte se moci ve vás, protože následuje Zákon, jako hvězdy na obloze.

Věz, že pro toho, kdo je bez poznání, je moudrost kouzlem a ne ze Zákona. Ale věz, že vždy se svým poznáním můžeš přiblížit blíže k místu na Slunci.

Poslouchejte, děti moje, následujte moje učení. Buďte vždy hledači Světla. Sviť ve světě lidí všude kolem tebe, Světlem na cestě, které bude svítit mezi lidmi.

Následuj a uč se mé magii. Věz, že všechna síla je tvá, jestli ztrácíš odvahu. Neboj se cesty, která tě přivede k poznání, ale radši se vyhýbej temné cestě.

Světlo je tvé, ó člověče, aby si si ho vzal. Odhoď okovy a budeš svobodný. Věz, že tvá Duše žije v otroctví spoutána strachem, který tě drží v zajetí. Otevři svoje oči a uvidíš velké Světlo Slunce. Neboj se, protože všechno je tvoje. Strach je Pánem temného Arulu pro toho, kdo nikdy nečelil temnému strachu. Ano, věz, že strach má existenci vytvořenou těmi, kteří jsou spoutáni svými strachy.

Střeste ze sebe své otroctví, ó děti, a kráčejte ve Světle nádherného dne. Nikdy neobracejte myšlenky k temnotě a jistě budete v Jednotě se Světlem.

Člověk je jen tím, čemu věří, bratrem temnoty anebo dítětem Světla. Vstupte do Světla, Děti moje. Kráčejte cestou, která vede ke Slunci.


Naslouchejte teď a poslouchejte moudrost. Použij slovo, které jsem ti dal. Použij ho a jistě najdeš sílu a moudrost a Světlo, aby jsi kráčel cestou. Hledej a najdi klíč, který jsem dal a vždy budeš Dítětem Světla.


Použití textů, afirmací, meditací je na vlastní zodpovědnost, šíření vámi vybraného textu prosíme v původní podobě s uvedením odkazu na naše stránky www.duhovenebe.blog.cz Děkujeme
 


Aktuální články

Reklama