JEDNODUCHÁ VĚC

1. července 2016 v 0:11 |  Ukázky z knih


Jednoduchá věc


Jednoduchá věc, zdá se, že? Kolik lidí si stěžuje, že na sebe nemá čas. A tolik lidí by mělo na sebe čas, ALE… Pořád to nejde a nejde. Je stále více povinností a "povinností".

Jenže… JE důležité, aby se i volný čas stal vaší prioritou.

Sama jsem se teď přistihla, jak je pro mě těžké udělat si čas skutečně sama pro sebe. Chvíli, kdy se nebudu hnát do nějaké činnosti, kdy nebudu řešit klienty, kamarády, rodinu, partnera, kdy nebudu mít v ruce telefon. Kdy prostě vypustím a dovolím si čas pro sebe.

Spousta lidí má milión a jeden důvod, proč nemohou strávit čas se sebou. Velmi často je před tím něco důležitějšího - práce, děti, partner, úklid, zvířata, cokoli, co je potřebné a nutné a na "kravinky" prostě není čas.

Kdy jste si opravdu dopřáli něco, po čem jste toužili? Já jsem toužila na jaře po dovolené u moře, ale nevyšlo to, toužila jsem po slunci, po klidu… Ale… Jak moc jsem si dopřála chvíle pro sebe? Došlo mi, že takových chvil je spousta a zároveň žádná.

Oběd s kamarádkou, s partnerem, procházka se psem… Ale něco, co jsem dlouho nedělala a co si přeji dělat? Kdy opravdu pustím vše, co musím a dovolím si jen být v energii sebe sama?

Kolik lidí se tohoto bojí? A tak utíkají k televizi, k ostatním lidem, k činnostem?

Být opravdu sám se sebou je i uměním a stojí odvahu postavit se i možným "kostlivcům svých pocitů". Navíc, je v nás něco, co nás od toho odrazuje. Je to náš rozum, který nechce, abychom byli sami se sebou. Protože při spojení se sebou narůstá spojení s naší duší a to se rozumu nelíbí.

Dopřejte si opravdu čas se sebou. Vezměte si diář, kalendář, kousek papíru a napište si čas, kdy uděláte něco pro sebe. Kdy si dopřejete něco, co si opravdu přejete. Hlava vám může argumentovat, že na to nejsou peníze, čas, atd. Má hlava argumentuje: "Chceš moře, ale to teď nejde…" Ale co klidně teď dostupná alternativa? Chtěla jsem jít do solárka a do plaveckého bazénu… Nakonec se mi nechtělo. Ale chtěla jsem být sama, a tak jsem si pustila hudbu a tančila. Sama, se sebou, se svou duší, se svými pocity a uvolňovala jsem se.

Co mi ještě brání dovolit si čas se sebou?

Čas bez mobilu, počítače, pocitu odpovědnosti vůči druhým. Došlo mi, proč si to nechci dovolit. Kvůli ostatním, co na to řeknou? Myslela jsem si, že tuhle úroveň už dávno neřeším, ale zjistila jsem, že v hlubších úrovních ano. Protože cítím naštvanost třeba přítele, že on "dře" a jeho práce ho někdy opravdu nebaví... A já si přitom svou práci užívám a navíc si ještě skutečně užívám svůj volný čas - není to už moc? Pro lidi kolem, co nejsou spokojení, to opravdu je příliš. A cítit tu závist není vždy úplně jednoduché.

Čas si můžeme užít přečtením krásné knihy z knihovny, nebo procházkou v lese, nebo jakkoli pro nás dostupnou alternativou. Ale jak moc jsme toho schopni? Po letech práce na sobě jsem se přistihla v koloběhu toho, že mi to dělá opět problém. Prostě nedělat i nic a prach sprostě si užívat…

Nechci se ve svém životě zabývat nesmyslnými věcmi, co vymýšlí má mysl či lidstvo (kolektivní rozum) a chci se věnovat tomu, co opravdu miluju. Vychutnáním si dobrého jídla, dobrého pití, vnímáním a cítěním paprsků slunce na tváři. Uměním si sednout na lavičku a dýchat, zacvičit si a vnímat své tělo, učit se nové věci, co mi dělají radost, rozvíjet se a klidně si jen tak lehnout či skočit do vody a vnímat svobodu, která přichází v Přítomné chvíli a kterou si tak málo umíme dovolit…

Moje výborná přítelkyně je mi inspirací v kulinářských pochutinách, v cestování, v objevování… Dovoluje si investovat své peníze do sebe. Je to pro ni momentálně prioritou. Kolika lidem přijde nezodpovědná? Kolik lidí ji závidí? A jak je pro ni někdy i těžké ten nemalý tlak okolí ustát, nehodnotit, žít a být. Dovolit si to navzdory všemu a všem?

Kolik z nás si opravdu dovolí své sny? A kolik z nás opustí své navyklosti mysli? Co přestat řešit a opustit to, co nezměníme, co nás ničí a kazí nám život? Co místo toho napřímit energii opravdu do toho, co pro nás funguje?

A tak já si volím teď čas pro sebe. Místo v diáři jen pro mě, kdy si budu užívat sebe, úžasné vody, sauny, vínka, čehokoli, ale kde budu já, já, já, dlouho klid, kam nepustím jedinou výčitku, že bych přeci "měla něco dělat".

A víte co? Přidejte se. Užijte si sebe. I když začnete "jen" chvílí. A pokud milujete tančení, podívejte se na kurz Tancem k sobě. Jestli vás spíše zajímá rozumět více sobě a raději sedíte, třeba vás zaujme automatická kresba.

A pokud o žádný kurz nestojíte, zajděte si klidně do přírody. A nebo? Vyzkoušejte třeba všechno!!

Irena Brejchová



Použití textů, afirmací, meditací je na vlastní zodpovědnost, šíření vámi vybraného textu prosíme v původní podobě s uvedením odkazu na naše stránky www.duhovenebe.blog.cz Děkujeme
 


Aktuální články

Reklama